7. 5. 2014
Závistí vpřed
Pěkný den, psycholožka Marta Boučková si nemyslí, že by Češi v souvislosti se závistí představovali nějaký extrém. Závist je podle ní navíc přirozená lidská vlastnost, která v jistém smyslu může být prospěšná. "Když někomu něco závidíme, žene nás to dál, nutí nás to k dalšímu rozvoji a úsilí, protože chceme také něco dokázat," podotkla. Lze pokládat prožitek závisti jako předpoklad k pokroku a jsme závistivější než okolní a jiné národy?
Srdečně zdraví
F. Sklenář
Závist (lat. invidia, srv. viděti za) je směs touhy po něčem, co má někdo jiný (co „vidíme u někoho jiného“), s nepřejícností a snahou připravit bližního o jeho záviděné statky či přednosti třeba i zavrženíhodným způsobem. Závist je jedním ze sedmi hlavních hříchů (pýcha - superbia, lakomství - avaritia, závist, hněv - ira, smilstvo - luxuries, nestřídmost, obžérství - gula, lenost - acedia). Do jisté míry opakem závisti je přejícnost. Závist je jediným z hříchů, jenž v sobě neobsahuje ani špetku potěšení a je tedy nepříjemná jak pro toho, kdo závidí, tak ve svých důsledcích i pro toho, komu je záviděno. Všimněme si, že svět reklamy, důraz na úspěch a osobní prospěch, na krásné vzezření a na majetek jakož i rozevírající se nůžky sociální nerovnosti jsou živnou půdou pro závist, jež je zase následně matkou revolucí a kriminalizace úspěchu. Křesťané to mají trochu snazší. Kdyby spatřovali v nerovnosti nespravedlnost, museli by začít pochybovat o boží dobrotě a spravedlnosti, což u nich zhusta rozvoj závisti zabrzdí („dej císaři, co je císařovo“). Obecně ovšem hraje závist nejméně dvojí roli v závislosti na míře. V míře rozumné je vskutku hnacím motorem pokroku, protože vede k napodobování, zvýšenému úsilí, snaze „mít se taky dobře“. Příkladem mohou být muškáty za okny ve všech domech rakouských vesnic a městeček nebo „americký sen“. V míře nadměrné je závist pouze zlovolná a destruktivní („když už já nemám kozu, tak aspoň ať sousedovi chcípne“). Pro závist tedy platí v přírodě tolik rozšířená zvonovitá závislost: málo je špatně a hodně je taky špatně. Takže odpověď na Váš dotaz je zčásti kladná, zbytek naopak. Pokud jde o ostatní národy, zcela poctivě se to z mnoha důvodů nedá srovnávat. Čeští sebemrskači považují závist za přebujelou místní povahovou charakteristiku, avšak mí němečtí přátelé mne historkami o korelaci povolání se značkami vlastněných automobilů a postojích sousedů vyvedli z omylu: je to všude stejné, dokonce i ve Švédsku, kde všichni dělají všechno pro to, aby loga jejich značkových oděvů byla skryta pod límcem a Rols Royce stál zaparkován v kůlničce za hromadou naštípaného dříví.