Warning: array_key_exists(): The first argument should be either a string or an integer in D:\Inetpub\webs\924517_web\www\lang_set.inc.php on line 7 Prof. MUDr. Cyril Höschl DrSc. FRCPsych.

Horňáci a dolňáci. Listy Cyrila Höschla, Reflex 15/2014, str.62.

10. 4. 2014


Horňáci a dolňáci
Dobrý den pane Höschle,
velmi rád čtu – byť jako naprostý laik – Vaše příspěvky v Reflexu. Měl bych dotaz. Panuje všeobecné přesvědčení, že se muži rozdělují na “horňáky” a “dolňáky”. Mohu to potvrdit minimálně ze svých zkušeností, kdy jsou pro mě absolutně nejpřitažlivější na ženě prsa. A to prakticky jakákoliv, byť preferuji spíše větší. Existuje k tomu nějaká teorie nebo výzkum, jak toto vyhranění vzniká? Jestli je již vrozené nebo jej člověk získává v pozdějším věku? Může na to mít například vliv, když dítě není kojeno z prsu? Případně co naopak udělá z dolňáka dolňáka? Zkoumal někdo, zda je to do nějaké míry dědičné?
Děkuji a prosím o informaci, pokud budete na otázku v některém Reflexu odpovídat. Nedostane se mi do ruky úplně každé číslo.
S pozdravem K. Š.
PS. Jestli je to možné, tak prosím u dotazu uveďte jen moje iniciály.

Empirie opakovaně potvrzovaná různými anketami skutečně naznačuje, že v muži preferovaných částech ženského těla jsou určité skupinové rozdíly a že rozložení na škále preferencí od obličeje a ňader přes záda až k bokům, lýtkům a hýždím je bimodální, i když přechod je dosti rozmazaný. Na základě etologických studií se dá předpokládat, že značná část našich preferencí, ať už normálních nebo patologických, je vrozena (a proto také ty potíže při jejich přecvičování, např. u deviantů). Mezi prominentní preferované partie vskutku patří ženská ňadra, hýždě a boky. V tom se lišíme například od paviánů, kde je to jednoznačně zadek, jenž v době rostoucí fertility samičky stimuluje svou přitažlivost pro samce řádným zduřením a zrudnutím, jak si můžete všimnout i v zoologických zahradách. Naproti tomu opičí ňadra jsou co do velikosti zanedbatelná, ač jinak zcela plní svůj účel (kojení), což je protipříklad podporující domněnku, že velikost ženských ňader s kojením vůbec nesouvisí a je to skutečně pouhý atraktor určité skupiny samců (mužů). Spouštěcí podněty sexuálního chování však dozajista mohou být – a také jsou – modifikovány kontextem (kulturou), různými zážitky v předpokládané vpečeťovací periodě, módou apod. V Rx 42/11 jsem poukazoval na to, že například mužská preference objemných ňader, břicha a kojení u partnerek má své kořeny už v dětství a utváří se v kritické periodě, jež se u člověka zřejmě odehrává někde mezi 1.5-5 rokem věku. Je-li malý chlapec v té době vystavován permanentně obrazu těhotné matky, zakóduje se v něm preference jejích tělesných proporcí, jež se pak po pubertě uplatní vůči potenciálním sexuálním partnerkám. Ukázalo se, že respondenti s těmito preferencemi mají významně více mladších sourozenců než by se dalo čekat a že mají-li jen jednoho sourozence, je tento ve většině případů mladší. Jinými slovy - jsou v kritické periodě častěji než by odpovídalo náhodě vystaveni pohledu na svou těhotnou či kojící matku. Vliv módy lze zase vypozorovat četností určitého prototypu (Venuše x Twiggy) fotomodelek, top manekýn a hereček na titulních stránkách magazínů, jež převládající preference doby zhruba obrážejí. Představujeme si, že to všechno jsou vlivy, které jednak modifikují vrozené vzorce chování a povahu spouštěcích podnětů a jednak mají vliv třeba i na výskyt mentální anorexie.