3. 4. 2014
Ve vědě to vře – druhá část
Dobrý den,
v poslední době čtu titulky jako "ve vědě to vře" a podobně. Většinou se to týká postupu Grantové agentury ČR a jejího předsedy. Jako ženská, jejíž zájem o vědu je spíš laický (čtenářka Vesmíru) a která Vás zná z mnoha vystoupení v médiích, bych si ráda trochu udělala jasno v tom, o co vlastně jde. Dočetla jsem se, že jste taky v předsednictvu toho GAČRu, tak se Vás na to ptám. Proč jste rozhodli, že 30% žadatelů o granty musí dostat hodnocení, za které jim pak na rok odepřete podat novou žádost? Proč klesá úspěšnost žádostí o granty? Je na ně zákonný nárok? Je pravda, že diskriminujete ženy (skoro o vědě nerozhodují, máte tam samé muže, měli jste udělat genderový audit, neudělali jste nic)? Také se dočítám, že si ty granty rozdělujete mezi sebou nebo svým institucím - jak si Vaše PCP polepšilo u GAČRu, když jste se dostal do předsednictva? Můžete být konkrétní?
A. Králová
V minulém sloupku jsem Vám odpověděl až k tomu, že na granty žádný zákonný nárok není, včetně. S diskriminací žen je to tak: členové do hodnotících panelů a oborových komisí GAČR se vybírají (a jejich předsedové a místopředsedové volí) z „poolu“ odborníků, které navrhují všechny významnější instituce od Akademie věd přes univerzity až po „výzkumáky“. Výsledná proporce žen v orgánech GAČR by tedy měla zhruba odpovídat proporci, v jaké jsou nám ženy doporučovány vysokými školami a Akademií. Když se podíváte na proporci žen mezi řediteli ústavů Akademie věd nebo mezi rektory vysokých škol, dojdete k překvapivě stabilnímu číslu okolo 11% (10-12). Těžko si tedy tyto instituce mohou stěžovat na GAČR, kde je proporce žen v hodnotících panelech významně vyšší (nejméně 17%), takže by se mohlo zdát, že naopak pěstujeme pozitivní diskriminaci. Pokud jde o vědeckou radu, kde je jen 8% žen, i ta je tvořena a schvalována vnějším procesem a její maskulinizace je bohatě kompenzována kontrolní radou GAČR, kde je žen 30%. Jak vidíte, otázka je nesmyslná, genderová kritika štěká pod špatným stromem a pořádek by si nejdřív měla udělat celá společnost. Ponechávám stranou fakt, že ženy samy se do některých funkcí nehrnou. Pokud jde o genderový audit, který nám i s auditorkou doporučil bývalý ombudsman pan Varvařovský, vskutku jsme o něj disciplinovaně asi před rokem požádali, ale nyní se nemůžeme auditorčina výroku domoci, protože auditorka porodila a je na mateřské dovolené, jak nám napsala. To je jistě důvod, který musíme – jak sama uznáte – při naší korektnosti plně respektovat. Pokud jde o „nabráchismus“ při rozdělování grantů, pohleďte ještě jednou na hodnotící proceduru (www.gacr.cz) a zvažte, zda a do jaké míry je to v tak mnohorozměrném procesu možné. Ano, nejčistší řešení by bylo zakázat panelistům soutěže se vůbec zúčastnit. V takovém případě by na posuzování úrovně české vědy zbyly osoby, které by k tomu sotva měly odborné předpoklady. Abych byl tedy konkrétní: Já sám osobně řešitelem žádného grantu GAČRu nejsem a ani o něj jako člen předsednictva nemohu žádat. Pokud jde o Psychiatrické centrum Praha (PCP), pak v r. 2009, kdy jsem do předsednictva přišel, mělo PCP jako řešitelské pracoviště 2 granty ze 3 podaných (66% úspěšnost). V r. 2010 žádalo o 3, dostalo nula, v r. 2011 taktéž. V r. 2012 žádalo o 8, dostalo 1, v r. 2013 žádalo o 4, dostalo nula. Moje funkcionaření tedy „zvýšilo“ úspěšnost našeho pracoviště v GAČRu o minus 61%. Stačí? Jestli chcete o tomto ještě něco vědět, klidně se zeptejte, moc mne baví na to odpovídat. Konečně totiž někoho zajímá, jak to doopravdy je.