23. 1. 2014
Co nemusíš udělat dnes, odlož na zítřek
Pane doktore,
stále častěji v tisku narážím na pojem prokrastinace, jehož původu nerozumím. Je to termín psychiatrický? Kde se vzal a co znamená? Má nějaký praktický význam?
Děkuji předem za odpověď, J. Fousek, Znojmo
Prokrastinace je slovo, které se k nám dostalo z angličtiny (procrastination), ale pochází z latinského procrastino (na zítřek, odložit), což má základ crastinus (zítřejší) či cras (zítra) a podle výkladového slovníku to znamená chronické, nežádoucí, výrazné a původně neplánované odkládání rozhodnutí a práce na pozdější dobu („na zítřek“; obdoba španělského „mañana“). Synonyma jsou odkládání a liknavost, antonyma (protiklady) jsou aktivnost, čilost, horlivost, pracovitost, činorodost, snaživost, snaha, píle, přičinlivost. Jde o vlastnost, kterou má v určité míře většina lidí, ale vystupňována do podoby, jež znemožňuje normální fungování v práci a ve společnosti, představuje příznak duševní poruchy, nejspíš ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder neboli syndrom poruch pozornosti s hyperaktivitou). Až dosud se u nás této poruše věnovala pozornost především u pacientů v dětském věku a v dospívání. Nyní se psychiatři začínají učit rozpoznávat ji i u dospělých, kam často z dětského věku přechází a projevuje se nepozorností, hyperaktivitou a impulzivitou, jež dotyčné v různé míře hendikepují. Do okruhu nepozornosti patří neschopnost dokončovat úkoly nebo řídit se pokyny, neschopnost poslouchat, když se k němu/k ní mluví, neschopnost věnovat se detailům, dělání chyb z nedbalosti, neschopnost udržet pozornost na úkol, potíže s organizováním věcí, únik od myšlenek, jež vyžadují delší soustředění, ztrácení potřebných věcí (klíčů), snadná rozptýlitelnost pozornosti a zapomínání denních záležitostí. Do okruhu hyperaktivity patří nervózní poklepávání rukama a nohama, neschopnost setrvat v klidu sedět, pocit neklidu, potíže s relaxačními odpočinkovými aktivitami, pocit pohánění jakoby motorem, upovídanost. K impulzivitě patří vyhrkávání odpovědí ještě dřív, než dozní otázka, neschopnost počkat, až na něj/ni přijde řada, skákání do řeči. To všechno má často za následek studijní problémy, potíže ve společenských vztazích, někdy problémy se zákonem, potíže v zaměstnání, sexuální rizikové chování, potíže při řízení auta či motorky a při selháváních též nízké sebevědomí. Jedna ze stupnic, kterými se míra psychopatologie zjišťuje (Adult ADHD Self-Report Scale Screener - ASRS) hodnotí odpovědi na otázky: Jak často Vám činí potíže dokončit poslední detaily nějakého projektu, kdy nejdůležitější části už jsou hotovy? Jak často máte problémy dát věci do pořádku, jestliže jde o úkol, který vyžaduje organizaci? Jak často máte problémy zapamatovat si schůzky a povinnosti? Jestliže máte úkol, který vyžaduje hodně přemýšlení, jak často se vyhýbáte začít s ním nebo ho odkládáte? Jak často nervózně poklepáváte rukama nebo nohama, když máte dlouhou dobu někde v klidu sedět? Jak často se cítíte nadměrně aktivní a máte nutkání něco dělat, jako byste byli poháněni motorem? Jestliže alespoň 4 odpovědi jsou výrazně kladné, je na místě odborné vyšetření. Nadějí je, že dnes na tuto poruchu skutečně existují poměrně účinné léky z okruhu psychostimulancií.