19. 12. 2013
Bájivá lhavost
Vážený pane doktore,
máme kolegu s diagnózou bájná lhavost. Neustávající lži, podvůdky, podvody a šméčka, překrucování skutečnosti vždy ve svůj prospěch, vyprávění historek, o kterých víme, že neproběhly či proběhly zcela jinak.
Jsou si nemocní touto chorobou vědomi svého postižení? Může tato nemoc ovlivnit i další osobnostní či povahové rysy postiženého? Kolega je totiž egoista, namyšlenec a snob pohrdající všemi lidmi kolem sebe, neuznává a shazuje výsledky práce svých spolupracovníků, schopnost týmové spolupráce je nulová. Není schopen dodržovat pravidla firmy ani pracovní postupy. Neustále klevetí, pomlouvá a intrikuje a jeho komunikace se vyznačuje silnou jízlivostí se snahou druhého ponížit či zesměšnit. Pokusí-li se však někdo jednat s ním stejným stylem, stává se okamžitě vztahovačným, nedůtklivým a uráží se. Má však silně vyvinutou schopnost rychle se vetřít do přízně kohokoli, kdo je funkčně nad ním. Při své užvaněnosti se dokáže z každého problému vymluvit, což je demoralizující pro ostatní. Dlouhodobý pobyt v jedné kanceláři s takovýmto člověkem je velice frustrující a za celou dobu jsme nenašli metodu, jak kolegu usměrnit. Mně osobně je 58 let a s nikým podobným jsem se v životě nesetkal. Lze s tím něco dělat?
Děkuji a zdravím, Ing. B.Pavlata
Bájivá lhavost neboli mythomanie či pseudologia fantastica je patologické lhaní, které se vyskytuje asi u jednoho z tisíce mladistvých delikventů. Asi u 40% z nich je na pozadí nějaká EEG abnormita, úraz hlavy či infekce centrální nervové soustavy. Někteří si uvědomují, že lžou, jiní nikoli a jsou přesvědčeni o pravdivosti svých tvrzení. Jejich tvrzení bývají oslňující a fantasmagorická, ale nevybočují z mezí možností, nemají bludný charakter a dotyční je většinou vzdají, když jsou se lží konfrontováni. Fabulování je chronické a není provokováno určitou situací. Původce fabulací se vždy stylizuje do příznivého světla (hrdina, zachránce). Pseudologia fantastica se obtížně diagnostikuje, protože může být součástí různých poruch, jako je antisociální, hraniční, narcistická či histrionská osobnost. V prvním případě lhaní napomáhá zneužití druhých osob, ve druhém demonstruje utrpení a zneužití dotyčného jinými lidmi, ve třetím případě slouží glorifikaci vlastní osoby a ve čtvrtém případě poutá pozornost okolí toho, kdo se předvádí. Tento typ lhaní může být také výsledkem habituace lhaní pro osobní prospěch (dotyčný postupně sám začne věřit vlastním lžím). Souvisí to s tzv. Münchhausenovým syndromem („baron Prášil“) a mělo by se to odlišit od konfabulace (překlenování poruch paměti smyšlenkami, například u Korsakovova syndromu při alkoholismu), Ganserova syndromu (pseudodemence), vazební psychózy apod. Jediné řešení, i když obtížné, je psychoterapie, ale dotyčný musí chtít, což nelze ve všech případech předpokládat. Farmakoterapie je neúčinná. Důležité je, aby okolí vědělo, s kým má tu čest a nevěřilo dotyčnému víc, než politické straně, která před volbami slibuje, že nezvýší daně.