12. 12. 2013
Strach ze strachu
Vážený pane profesore,
popsány jsou desítky či spíše stovky různých fobií, z nichž některé vzbuzují na první pohled nechápavý úsměv, jako by probíhala nevypsaná soutěž, kdo vymyslí nejpodivnější fobii. (Existuje fóbie z fóbií?) U některých je naopak s podivem, že se řadí jako fobie, protože jsou zcela normální a často dokonce biologicky opodstatněné – např. strach ze smrti, bolesti či sňatku. K mému překvapení jsem nikde nenašel fobii, ke které mám sklony já. Již od mala je mi velmi nepříjemný pocit čehokoliv mastného či jen velmi klouzavého na kůži. Jakmile se mi například prsty namočí do oleje, musím si je hned velmi pečlivě umýt a utřít do sucha. Stejně tak, pokud bych byl třeba nucen se mydlit mokrým, velmi klouzavým mýdlem po těle. Vadí mi i jen se dotknout něčeho mastného. Představa, že bych se někdy ocitl po krk v oleji, je pro mne opravdové "peklo". Značným utrpením pro mne například je nechat se namazat krémem na opalování - zatínám zuby, držím se zdi a trpím. Naštěstí existují relativně neklouzavé krémy a tekutá mýdla, která pocit mastnoty a klouzavosti silně redukují. Tytéž pocity mám, když vidím, jak toto provozuje někdo jiný. Dokonce je mi velice nepříjemné o tom jen psát - i při psaní tohoto mailu mi naskakuje husí kůže po těle a nemohu zabránit záchvěvům každých pár vteřin. Rád bych se tedy zeptal: a) Je podobná "fobie" z mastnoty či "klouzavosti" někde popsána? Je znám takový případ? b) U Vašeho jména se to hemží různými tituly - člověka nemůže nenapadnout - setkal jste se někdy s "gnomofobií"? c) Překvapila mne také existence autofobie - strachu z vlastní osoby. V reálu si to neumím představit. Znamená to strach z některých stránek vlastní osobnosti nebo strach z existence "já" - tedy sebeuvědomění? V druhém případě bych si takovou fobii neuměl dost dobře představit.
Jan S.
Fobie z fobií existuje a říká se jí fobofobie – strach z vlastního strachu. O tom, co je normální, a co nikoli, rozhoduje míra postižení a společenské klima. Strach z mastnoty se nazývá oleofobie (v angl. verzi oleophobia) a není zas tak vzácný, jak se domníváte. Svou povahou patří k fobiím, jež si přímo koledují o léčbu pomocí kognitivně-behaviorální psychoterapie. Snadno si lze představit expozice (klouzavá mýdla, olejíčky) event. zaplavení (flooding) v podobě Vašeho „pekla“. Pokud jde o gnomofobii, tj. strach ze zahradních trpaslíků, s tou jsem se setkal v literatuře a ve filmu, v praxi nikoli – možná proto, že u nás není v zahradách zas až tolik trpaslíků. Jak to souvisí s tituly, to nechápu. Pokud jde o autofobii, je to složitější. Spíš než o strach z vlastní osoby (což se nabízí) jde o strach z osamocení. Je to specifická fobie z izolace, z toho, že zůstanu sám se svým jástvím. Postižení nemusí být nutně fyzicky osamoceni, ale cítí se tak, myslí, že jsou ignorováni, nemilováni, ohroženi nějakými vetřelci apod. To může skutečně vyústit v nekontrolovatelný strach ze sebe a bývá to spojeno až s nenávistí sebe sama či s odporem vůči sobě. Může to být příznak jiných duševních poruch či predispozice k různým poruchám. Mezi příznaky autofobie patří (a) nekontrolovatelná úzkost z představy či skutečné situace, že člověk zůstane osamocen, (b) pocit, že člověk musí udělat všechno pro to, aby nezůstal sám, (c) neschopnost zvládnout osamocení, (d) potřeba mít stále u sebe někoho relativně blízkého, (e) pocit nepříslušnosti (nepatřičnosti) k někomu, ztrácení někoho blízkého, popř. pocit přicházení o vlastní rozum. Příčinou skutečně může být opuštění blízkou osobou a neschopnost ztrátu překonat. Takže pro zachování představy, o co jde, nechme zatím sebeuvědomění stranou.