28. 11. 2013
Zvedat se taháním za tkaničky od bot
Pane doktore,
Moc by mne zajímalo, zda třeba Vy rozumíte kroku ČNB, kterým výrazně oslabila korunu a zda to považujete za rozumný krok. Ptám se proto, že sleduji Vaši rubriku v Rx a řekl jsem si, že když něčemu nerozumíte Vy, tak nemusím mít mindrák, že tomu nerozumím ani já. Tak se dám poddat.
S pozdravem J. Černý, Hradec Králové
Motivům pro sociálně-inženýrské oslabení koruny snad rozumím, ale osobně to považuji za velice špatný nápad. Říkám to s jistým ostychem, protože vím, že to opatření vymysleli odborníci, kterým ve znalostech makroekonomiky nesahám ani po pás, tak bych měl mlčet. Mlčet však nechci ze dvou důvodů: za prvé jako občan, kterého se toto z velké části politické rozhodnutí dotýká, a za druhé proto, že i mezi těmi bankéři a ekonomy panuje na toto tak výrazná neshoda, že je to krajně podezřelé. Cílem mělo být posílení vývozu a zlepšení konkurenceschopnosti domácí produkce. Jenže ve složitých systémech (viz např. hoschl.cz/A6CB) se důsledky opatření často obrátí proti cílům, jichž měly původně dosáhnout. Tak i zde. Znám vývozce, který si stěžuje, že mu protistrana s ohledem na „neférovou státní protekci v ČR“ snižuje marži. Navíc import zdraží a tím u nás zvýší cenovou hladinu celkově. Na to, jako tradičně, doplatí nejvíc ti, co nesedí v žádných bankovních radách a nejméně řvou: důchodci a invalidi. Nejdůležitějším dovozním artiklem je nafta a plyn. Jejich ceny stoupnou a tím smáznou jakýkoli pozitivní efekt proinflačního opatření, vsaďte se. Udržovat jejich cenu snížením spotřební daně znamená obrat státní kasu, takže zase nula od nuly pojde. Jinak se tomu taky říká „zvedat se taháním za tkaničky od bot“. Další neuvěřitelná věc je, jak se tady všichni hrdlí o církevní restituce, které, pokud se nemýlím, rozloženo v čase mají dostat asi 75 miliard Kč, což je zhruba částka, kterou nám rozhodnutí ČNB zlevnit korunu o 2Kč/EUR sebralo prakticky ze dne na den (!) a nikdo ani neštěkne! To je opravdu neuvěřitelná taškařice. Aspoň vidíte, že ani takhle mamutí loupež zas tak moc nebolí. Poslední důvod, proč mi to připadá nerozumné, je moje náklonnost k deflaci. Té se ekonomové bojí jako čert kříže a také jí při odůvodňování zásahu strašili. Je skoro nepatřičné říci nahlas, že deflace není nic hrozného, ba naopak. Docela mne fascinuje představa koruny dospěvší deflací na úroveň švýcarského franku. Já vím, ekonomům už se ježí chlupy, ale vážně: deflace přece už dlouho existuje například v celém segmentu informačních technologií. Máte stále novější modely LCD televizí, počítačů a mobilních telefonů, přičemž jejich cena neustále klesá nebo alespoň neroste, což je vlastně také deflace. A je to špatně? Už slyším, jak mne všichni okřikují. Moje odpověď je – počkejme si, kdo má pravdu.