31. 10. 2013
Obrana ve vodě i v hospodě
Vážený pane psychiatře,
Reflex čtu docela často, ale červnové číslo se mi do ruky dostalo až nyní. Vaši rubriku mám ráda, jste pro mne symbol serióznosti. Ale při čtení Práva volby jsem nadskočila. Zřejmě každý někdy nemáme svůj den. Jistě, že státu dovolíme kontrolovat čistotu vody a surovin. Prostě proto, že rakovinotvorné prvky v rybě či metanol v alkoholu nemáme šanci poznat. Naproti tomu máme právo volby, zda vstoupit do nekuřácké či kuřácké restaurace. (Neznám závislého kuřáka, který by si šel zakouřit do nekuřácké restaurace). Ptáte se, proč by z práva státu na kontrolu měl být vyjmut zrovna vzduch? Není! Mělo by se to ale projevovat i jinak, než jen dodatečným oznámením, o kolik a na jak dlouho byly překročeny limity čistoty ovzduší.
S pozdravem Vlasta Štefanová
Upřímně řečeno nejsem navzdory značnému úsilí schopen rozklíčovat smysl posledních tří vět, ani jejich soulad s předchozí argumentací. Pro ty, co to nečetli, opakuji: ve sloupku Právo volby (Rx 26/13) jsem k zákazům kouření v restauracích napsal: „Argument, že nikdo nekuřáky nenutí, aby do zakouřené hospody chodili, je částečně logický, ale je asi tak přijatelný, jako návrh zrušit hygienické kontroly, protože každý má právo nejít do hospody, ve které po večeři dostane úplavici. (…). Dovolíme-li státu kontrolovat čistotu vody a surovin, proč bychom měli z tohoto práva vyjmout zrovna vzduch?“ Z Vaší reakce jsem jako hlavní myšlenku vyčetl zajímavé kritérium přijatelnosti hygienických kontrol či omezení: neviditelnost škodliviny („rakovinotvorné prvky v rybě či metanol v alkoholu nemáme šanci poznat. Naproti tomu máme právo volby, zda vstoupit do nekuřácké či kuřácké restaurace“). Tato logika, dovedena do konce, by znamenala, že můžeme neřízeně vylévat močůvku do studánky, protože každý má právo z té studánky nepít a „svobodnou volbu“ najít si jinou, pitnou studánku. Kritérium neviditelnosti zde svobodnou volbu umožňuje, podobně jako u kouření, neboť močůvka smrdí a je vidět. Proto netřeba znečištění studánky nějak administrativně omezovat. Dovedeno ještě dál, někdo by mohl říci, že kontrolovat emise netřeba, protože smog je vidět a cítit, takže každý má volbu odstěhovat se do jiného města (to nemusí být jednoduché, ale je to ve větším měřítku jen obdoba nalezení nekuřácké restaurace, což také nemusí být vždy snadné). Ve stejném duchu bychom také mohli nechat na pokoji viditelnou kriminalitu, řkouce, že komu se to nelíbí, ať se odstěhuje do jiné čtvrti. Je zajímavé, jak vžité stereotypy kontaminují logiku a brání systematicky uvažovat. Příkladem je celospolečenská kriminalizace měkkých drog (kanabisu) a současná tolerance alkoholu (i ze strany nejvyšších představitelů státu), ačkoliv poměr škod těmito látkami způsobených je právě opačný. Podobně většina zákazníků chce, aby si hostinský myl ruce, avšak části z nich zároveň vůbec nevadí mlha tabákového dýmu v sále, protože ji sami produkují. Znovu opakuji, že i největší liberálové připouštějí státní ochranu tam, kde jde o obranu. A tady o obranu jde. Ve vodě i ve vzduchu. Zkuste to kritérium neviditelnosti přece jen přehodnotit.