1. 8. 2013
Dilema mateřství a kariéry
Vážený pane Höschle, mám dceru, které je rok a půl a od svého necelého roku chodí do jesliček. Žiji s rodinou v Belgii - tady jsem byla za exota, že zůstávám s dítětem na rodičovské tak dlouho, v Čechách jsem zase „zlá matka“, která místo stoprocentní péče o potomka chodí do práce. V českých knihách o výchově se stále zdůrazňuje, jak je důležité pěstovat pouto a věnovat se dítěti, aby se dobře psychicky vyvíjelo a zařadilo se do společnosti. Na druhé straně Belgie není plná sociopatů jen proto, že chodí do jeslí od čtyř měsíců. Občas se přesto neubráním pochybnostem, zda jsme neměli ještě počkat. Existuje „objektivně“ nějaká minimální doba, po kterou dítě potřebuje matku / rodiče na plný úvazek? Budu moc ráda, když si na můj dotaz uděláte čas, vaše odpovědi jsou mi pro váš nadhled velmi sympatické.
S pozdravem, Kristýna Panneels Kadlecová
Otázka nezbytnosti matky pro zdravý vývoj dítěte sahá ještě daleko před industrializaci a emancipaci žen. Osud ji nastoloval i paničkám z vyšších vrstev, jež k sobě mívaly personál, včetně „kojných“ a chův. Dnes je to zejména dilema mateřství a kariéry. Výzkum v této věci, který je ovšem vždy obtížný, ukázal, že kojení a sociální pouto dítěte k matce (attachment) a správně načasovaný odstav a odpoutání se od matky (detachment) jsou pro zdravý vývoj osobnosti vskutku dost zásadní. Navíc se ukázalo, že rozhodující není to, zda jde o matku biologickou, nýbrž to, zda je „mateřská“ figura stálá. Jinými slovy, nepříznivě na vývoj osobnosti působí střídání identifikačních vzorů (rodičovských figur, tj. matek, náhradních matek, nevlastních matek, prarodičů, vychovatelů, sester, chův, pěstounů apod.). Dítě prostě musí k někomu přilnout a je celkem jedno, ke komu, pakliže je to vztah stabilní a nejde o osobnost z nějakého důvodu nepřijatelnou, ať už pro alkoholismus, drogy, psychopatii, šílenství či kriminální chování. Paušální věková hranice pro detachment neexistuje. Socializace dítěte je do jisté míry individuální a záleží na tom, jak rodina funguje, jak postupné vyčleňování a střídání s jinými autoritami je, jak je v poli mezilidských vztahů oproti nejužší rodině zastoupeno a jak kvalitní je vztah s matkou. Vždyť dilema nezní „matka ano či ne“, ale spíše matka „na jak dlouho, jak často a jak kvalitně“. Tou kvalitou se myslí přímý kontakt s dítětem a ne nezúčastněné drdndání kočárem v konverzaci s kamarádkou či mobilem a cigárem v puse. Klasičtí psychologové nám jako názor na neškodnost externalizace mateřské postavy, tj. svěření do péče jiné osoby, přenechali nepodkročitelnou hranici 3 let. Nyní se však ukazuje, že to není hranice ostrá a že při zvážení výše uvedených okolností si lze představit její podkročení i o rok, ne-li více. Každopádně by to měla být svobodná volba poučených rodičů, nikoliv kolektivistické dogma. Závěrem si ale připomeňme hlavní otázku: máme na mysli především zájem matky (pokračovat v kariéře) nebo zájem dítěte (budování pocitu bezpečí a sociální identifikace)? V prvním případě dejme dítě do jesliček rovnou z inkubátoru, v druhém vůbec. A realita někde mezi tím znamená též odpovídající hranici někde v předškolním věku. A pokud jde o sociopaty, není to tak jednoduché, jak by se z Vašeho belgického postřehu mohlo zdát.