23. 5. 2013
Byrokracie jako evolučně stabilní strategie
Pane doktore,
Také jste si všiml příšerného nárůstu byrokracie (papírování, formulářů, předpisů, pravidel, legislativy), jaká asi neměla v historii obdoby? Papírujeme mnohem víc než za komunistů a než v době před zavedením počítačů. Máte na to nějaké psychologické vysvětlení? Lidi to milují? Nebo proč, proboha?
A. Procházka
Nárůst byrokracie vnímá každý a je to mimochodem do budoucna docela dobré téma pro politický boj. Otázka je, zda může být úspěšný. Zdá se totiž, že byrokracie plní daleko hlubší úlohu v chodu světa, než jsme si dosud připouštěli. Hleděli jsme tuhle s mým zetěm z okna jedné velké nemocnice na místo, kde vzniká jakási parková úprava s chodníky. „Kolik myslíš, že by tohle dělalo v osmnáctém či devatenáctém století lidí? Řekl bych tak na pět set“. Venku byli tři: jeden jezdil s malým bagrem, druhý řezal dlaždice a třetí na ně opřen o lopatu čekal. Porovnáme-li to s dobou před stopadesáti lety – co nyní dělá těch čtyři sta devadesát sedm, co už na stavbě nejsou zapotřebí? Totéž v zemědělství. Ještě pamatuji doby, kdy brambory povinně sbírala školní mládež a všechny ženy na vesnici se plazily po poli a jednotily řepu nebo sbíraly okurky. Teď jeden farmář na traktoru obstará sám velké širé rodné lány. A tak i v Americe nebo ve Švédsku, jež se celé slušně nakrmí prací prakticky pouze několika agrárních rodin a ještě vyveze. Co dělají všichni ti ostatní? Vyměňují kopíráky v kancelářích, dávají štemply, posuzují, blokují, povolují, potvrzují, zamítají a přesouvají miliony žádostí z úřadu na úřad, z kanceláře do kanceláře a ze šuplíku do šuplíku. Vznikl virtuální svět „potřebných“, jejichž práce se vymýšlí (legislativa), nic neprodukuje a nikdo se neodváží nahlas říci, že je zcela zbytečná. Ona totiž zbytečná není. Do značné míry stabilizuje svět, kde nepočetná menšina s vrozeným smyslem pro spravedlnost by nesnesla pomyšlení, že živí obrovskou většinu povalečů. A ta obrovská většina by také nejásala radostí, kdyby zjistila, že je na tomto světě zcela zbytečná. Byrokracie, jež tuto většinu zaměstnává, dodává jejím příslušníkům pocit důležitosti, smyslu života, raison d´être, bez něhož by se každý mohl jít rovnou oběsit. Člověk chce nějak vypadat před sebou, před svou rodinou, přáteli a před světem. I jako hlídač šrotu je důležitější než jako nic. Tento základní předpoklad sebeúcty dodává byrokracie těm, kdož v ní pracují. Navíc je zdrojem obživy. Jejím prostřednictvím nás menšina, jež produkuje hodnoty (jídlo, výrobky), živí. Nejenom, že platy v neproduktivní sféře jsou vlastně sociálními dávkami, ale byrokracie je navíc zdrojem společenského pořádku, hierarchie dominance (společenského žebříčku), důstojnosti. Kdyby všichni, kdož v ní nalezli uplatnění, byli bez práce nebo pouze na podpoře, vymýšleli by lumpárny. Takhle je umělou prací jejich energie kanalizována relativně (to relativně zdůrazňuji) neškodným směrem. Rozvoj byrokracie, papírování a legislativního absurdistánu je evolučně stabilizující společenský proces. Je to daň za efektivitu výroby a zemědělské produkce, za to, že nás prakticky uživí několik jedinců, za to, že lidskou pracovní sílu nahradily stroje. Člověk totiž nechce být nahrazen. Chce se pouze přesouvat od namáhavé práce k práci méně namáhavé, jež je přitom považována za důležitou a je společensky oceňována. Tuto poptávku uspokojuje byrokracie téměř dokonale. Jedním z výsledků je bobtnání státního úřednictva. Tak, jak je výroba, zemědělská produkce a doprava stále účinnější, mechanizovanější a svým způsobem efektivnější, tak musí na druhé straně narůstat byrokracie jako záchranná síť pro ty, jichž už není jinde třeba. Proto musí neustále narůstat, proto se nikdy nedočkáme daňového přiznání na formuláři zvíci korespondenčního lístku, proto je byrokracie nevymýtitelná. Je totiž ve své důležité evoluční úloze nenahraditelná.