23. 8. 2012
Je to všude stejné?
Dobrý den pán profesor,
čítajúc postreh Giovanna Battistu Padavino, benátskeho diplomata, som si spomenul na článok „Jsou Češi pitomci, či géniové?“ v Reflexe. Benátsky diplomat uvádza (cit. z knihy Why Switzerland? od Jonathana Steinberga): „Cestování po Švýcarsku je velmi bezpečné; můžete být na cestách ve dne v noci bez jakéhokoliv nebezpečí a zastavit v lesích či horách a každá skupina nebo rodina se tam stará o sebe v hlubokém míru a neuvěřitelném bezpečí.“ Postreh diplomata je údajne zo začiatku 17. storočia. Prírodne pomery by umožňovali prepadanie cestujúcich, ale zrejme bolo z dlhodobého hľadiska lepšie byt bezpečnou krajinou. Neprepadnem pocestného v dobách minulých, rešpektujem vlastníctvo v dobách súčasných. Neidealizujem Švajčiarsko, len mam tušenie, že sú krajiny, v ktorých prevládla schéma „obrat slabšieho o majetok“ a tato sa potom odrazí aj v politických riešeniach, ktoré prinesú síce okamžitý, a aj to často len diskutabilný, efekt, ale ktoré z dlhodobého hľadiska poškodzujú všetkých.
Pekný den prajem
Stefan Ksenak
Váš mail je příležitostí opět se zamyslet nad tím, zda to, čím jsme znechuceni na domácí politické scéně, je nějak specifické pro tuto kotlinu, či zda je to víceméně všude stejné. Kdo se trochu porozhlédl za humny, tak ví, že bývalému francouzskému prezidentu Chiracovi hrozí vězení za „černé stranické peníze“ z doby, kdy byl na pařížském magistrátě, že německý prezident Christian Wulff musel nedávno odstoupit kvůli korupčnímu skandálu, že proti bývalému italskému premiéru Berlusconimu jsou i ti nejzábavnější z našich kašparů učiněnými dvořany a že třeba Amerika je politicky rozpolcená jako snad nikdy před tím. Navzdory tomu se zdá, že globální nátěr zdegenerované zastupitelské demokracie křížené s kleptokracií je nanesen na různá kulturní pozadí, jež jednak tu a tam prosvítají a jednak určují jeho profil a kvalitu. Dnes už víme, že éra komunismu sice znamenala brutální devastaci četných hodnot, ale mnoho z toho, co se na ni dnes svádí, lze vystopovat hluboko v českých dějinách. „Krást na panském“ bez pocitu, že by šlo o zločin, jakož i hrdinové typu Jánošíka či Babinského, jsou toho výmluvnými příklady, o „spravedlivých“ husitských vojscích a revolučních gardách všeho typu nemluvě. Na severu se ještě před stoletím za krádež usekávaly ruce, na jihu dávaly odpustky. Rozdíl mezi severem a jihem Itálie je mimo jiné rozdílem mezi industriální, horizontálně strukturovanou společností a klanovým uspořádáním sicilského typu. Říká se, že ze všech proměnných, jež chování lidí utvářejí, je nejdůležitější schopnost odložené satisfakce. Průpravou k ní bylo po staletí zemědělství. Tam každá dřina přinese odměnu nejdřív za půl roku, nepřijdou-li kroupy. Tohle už dnešní generace tak moc neznají. Pole osadili fotovoltaikou a řepkou na zelenou naftu, většina bydlí ve městech. Všechno chtějí hned. Takže i když spolehlivě odolávám svodu Švýcarsko si jakkoli idealizovat, věřím tomu, že tam je, podobně jako ve Skandinávii, přece jen o maličko větší pořádek a méně korupce než jinde. Migrační vlny a politická korektnost však udělaly po Evropě své, takže vámi citované kulturní rozdíly v podloží ze 17. století se možná nenávratně zahladí do úrovně statisticky nevýznamných rozdílů v žebříčcích vydávaných protikorupčními nadacemi.