1. 3. 2012
Tetování a piercing jsou potřeba
Vážený pane doktore,
Zajímalo by mě, co motivuje některé lidi k tomu, že si nechají udělat piercing nebo tetování. Čím to je, že někdo bez takové ozdoby nedokáže žít a je ochotný investovat fyzickou bolest a např. určitá omezení při výběru zaměstnání, zatímco ostatní takovou potřebu vůbec necítí? Nepotetovaní někdy říkají, že je to hloupá potřeba odlišit se. Potetovaní to vidí jako potřebu být sami sebou. Mít tetování nebo piercing je čím dál běžnější. Je to tím, že je nám jako lidem potřeba permanentně zdobit svoje těla vrozená a průběžné uvolňování společenských konvencí umožňuje její realizaci, anebo se mění vliv společnosti na jednotlivce tak, že motivace ke zdobení vzniká častěji?
Radim Perkner
Na podobný dotaz jsem už v Rx (15/06) odpovídal. Tehdy šlo o to, zda tetování a piercing jsou projevy normy nebo patologie. Pokud nejde o sebepoškozování, jakým byly například zapíchnuté zavírací špendlíky v jícnu u vězňů, pak nejde o projev duševní poruchy, ale spíše o výraz určitého vztahu k sobě, ke svému tělu a ke světu. Tetování a vztah k němu určitě podléhají módě a souvisejí s archetypální potřebou sebezdobení, jak je vidíme v různých kulturách od nepaměti. Původní obyvatelé Japonska Ainové si tetovali tváře, tetování bylo rozšířené i na Filipínách, na Borneu, v Polynésii, v Africe, Střední Americe nebo v Číně. V Eurasii se tetovalo určitě od neolitu. Ostatně i na mumifikovaném těle Ötziho, nalezeném v Alpách, a starém nějakých 5300 let, je zvláštní tetování – malé rovnoběžné čáry na nohou. Potetované obrázky zvířat byly i mumie nalezené v pohoří Altaj. Evropané „znovuobjevili“ tetování asi okolo roku 1770 v době výprav Jamese Cooka do jižního Pacifiku. Možná proto až do první světové války byli tetovaní hlavně námořníci. Zvyk se posléze rozšířil na různé subkultury a prostředí (vězni, prostitutky), nemluvě o tetování nedobrovolném a motivovaném zcela jinak, jako bylo vypalování cejchu zločincům a prostitutkám a tetování vězňů v koncentračních táborech. Sebezdobení se omezovalo spíše na oděvní módu a její doplňky včetně malování. Mezi pomalovanými obličeji domorodců na Papua-Nová Guinea a make-upem holywoodské hvězdy je rozdíl pouze ve výrazu. Pokud jde o vzestup trvalé tetováže coby formy krášlení těla v posledních desetiletích v rozvinutých zemích, pak jste si odpověděl sám: potřeba zdobit vlastní tělo je vrozená, uvolňování společenských konvencí nahrává jejímu uplatnění a navíc se vliv společnosti na jednotlivce mění tak, že motivace ke zdobení vzniká častěji. Jestliže se Vám to nelíbí, vydržte, ono to zase přejde.