6. 1. 2012
Degenerace sportu
Vážený pane doktore,
dovolte dva dotazy: Proč se vytrácejí některé staré (a dobré) lidské ideály a proč jsou často nahrazovány "nízkými" materiálními pohnutkami, vulgaritou apod. Příkladem budiž sport. V antice i při jeho renesanci v 19. století šlo přece o krásu ducha a těla, povznesení člověka, jeho odreagování, tedy o jednoznačně kladné skutečnosti přinášející radost, uspokojení. A dnes? Fotbaloví chuligáni pořádají hromadné organizované boje, jsou napadáni (i zabíjeni) rozhodčí, sportovci i trenéři, čím dál častěji se strhne bitka i mezi sportovci, stále se mluví o korupci. Proč sport přestává být tou hezkou zábavou? A proč se podle Vás podplácí i v těch úplně nejnižších soutěžích, kde podle mého jde především o to setkat se, s chutí si zasportovat, propotit dres, osprchovat se a pak si třeba dát pivo?
Děkuji za odpověď! Petr Martínek, Vlašim
Sport zřejmě plní dvě hlavní funkce. Jednak skutečně přináší radost z pohybu, odreagování, trénuje zrcadlové neurony a v případě kolektivních her i spolupráci a kombinační schopnosti. A za druhé je ritualizovaným (sou)bojem, jenž odvádí vnitrodruhovou agresi „nanečisto“ neškodným směrem. To první je obsluhováno biologicky endorfiny a jinými působky libosti a psychologicky snahou překračovat své meze, to druhé je evolučně stabilní strategie chování bránící tomu, abychom se jako druh vzájemně zcela vybili. Všimněte si, že v dobách skutečného boje význam sportu klesá a naopak. Výmluvná je absence novodobých olympijských her během světových válek. Kacířská odpověď na Vaši první otázku by mohla být, že degenerace sportu, jíž jsme svědky, je důsledkem dlouhodobé absence válek a přílišného blahobytu. Když se lidem delší dobu vyhýbá neštěstí, sami si ho navozují, ať už v kině, adrenalinovými sporty nebo otevřenou agresí, což je případ na který se ptáte. Pokud jde o podplácení a korupci, i zde je sport jakousi výkladní skříní všeobecných poměrů, dodržováním pravidel počínaje a fair play či nezištnou pomocí bližním konče. Podobně jako Vy však doufám, že tyto naše nářky jsou výstižné jen částečně a že je mezi námi dost těch, co si rádi zaběhají, zaplavou či začutají, nic za to nechtějí a s nikým se nervou, sedačky nevytrhávají a o korupci slyší jen v televizi.