23. 6. 2011
Příbuzenské sňatky
Dobrý den,
jsem pravidelná čtenářka Vašeho sloupku a prosila bych Vás o Váš názor: Dcera (17 let) zjistila, že je příbuzná se spolužákem a nejlepším kamarádem ze třídy. Asi půl roku po tomto zjištění spolu začali chodit. Jejich prapradědové byli bratři. Já jsem tuto zprávu přijala s klidem a nevidím na jejich vztahu nic špatného, ale manžel se na dceru velmi zlobí a trvá na tom, aby se spolu rozešli. Oni jsou velmi zamilovaní a rozejít se nechtějí. Prosím Vás o nestranné posouzení tohoto vztahu jak po stránce morální, tak z hlediska genetického rizika, pokud by jejich vztah vydržel. Děkuji. S pozdravem L.S. (Pokud by byl můj dotaz zveřejněn, prosím bez uvedení jména. Děkuji).
Sňatky či partnerské soužití mezi příbuznými (incest) jsou tabuizovány společensky. Biologicky nikterak nepřípustné nejsou. Společenské tabu je možná jakousi ochranou před tím, aby se tzv. recesívní geny (tj. takové jejich verze čili alely, které k tomu, aby se projevily, musíte získat od obou rodičů) pro různé choroby nedostávaly do homozygotních konfigurací (dvě stejné verze u téhož jedince). Tuto obavu mimoděk obrážel lidový názor na degeneraci šlechticů, kteří se žení a vdávají mezi sebou. Obava to sice není neopodstatněná, ale bývá zbytečně přehnaná, zejména tam, kde jde o vzdálenější příbuznost a pravděpodobnost společných genů je malá. V případě jednovaječných dvojčat je to sice 100%, u ostatních sourozenců asi 50%, ale u neteří a synovců už „jen“ 25% atd. až do mizivé příbuznosti obecné populace vůbec. Kritérium incestu je hodně neostré a proměnlivé, ale v naší kultuře a právu se týká vlastně jen příbuzných prvního řádu (50%). V případě, o kterém píšete, je příbuznost, nemýlím-li se, devatenáct desetitisícin a o incest by nešlo ani podle šaríi, která jako blízké příbuzné definuje i geneticky nepříbuzné jedince kojené touž ženou. Z hlediska biologického je tedy riziko, že takto malá příbuznost bude mít nějaký vliv, prakticky zanedbatelné. Nemravného na tom není vůbec nic (proč by mělo?). Brávali se i sourozenci, o bratrancích a sestřenicích (12,5%) nemluvě. Mimochodem přirozenou ochranou před incestem je normálně to, že děti, jež sdílejí společný malý prostor v předškolním věku, nejsou později pro sebe navzájem sexuálně přitažlivé. To ale zřejmě není případ Vaší dcery. Vždyť by o své příbuznosti vůbec nemuseli vědět! Co teprve takový Oidipus a Iokasté! Já samozřejmě nemohu vztah Vaší dcery „nestranně posoudit“, jak žádáte, protože o něm skoro nic nevím. Ale to, co píšete, k bránění lásce rozhodně neopravňuje.