2. 6. 2011
Vážený pane doktore,
mé manželce byla diagnostikována bipolární afektivní porucha s paranoidními rysy. Jelikož jsem u ní paranoiu nepozoroval, vyžádali jsme si zdravotní dokumentaci. Za paranoidní byly označeny její názory na praktiky výrobců psychofarmak, které vyjádřila v průběhu hospitalizace v souvislosti s vynucováním podpisu souhlasu s nasazením medikace. Ten nepodepsala, byla hospitalizována nedobrovolně a medikována násilně. Sám jsem pracoval jako zástupce farmaceutické firmy. Měl jsem měsíčně 40 tisíc Kč na obědy s lékaři, které jsem musel vyčerpat. Při organizování výjezdu na kongres v Miami se mi jeden z lékařů ozval, že by chtěl naší firmě ušetřit náklady na zápisné na kongres, protože se prý spokojí se zaplacením cesty a pobytu. Na mnohé dnes upozorňuje ministr zdravotnictví.
Podporu jsme nalezli ve výzkumech R. Whitakera, P. Benthala, I. Kirshe, D. Rowe a dalších. Tím jsme propadli "nevyvratitelnému přesvědčení, ovlivňujícímu jedincovo chování, s pro danou kulturu nezvyklým obsahem, vzniklém v souvislosti s chorobou", tedy bludem. Přítelkyně je již více než rok bez medikace a známek duševního onemocnění. Jak dále postupovat při léčbě?
Díky za odpověď a s pozdravem Mgr. Pavel S.
Tady je smícháno dohromady několik témat. Co se bipolární poruchy týče, skutečně vyžaduje léčbu farmaky, nejlépe stabilizátory nálady. Pokud se obejde bez ní, pak jen proto, že je průběh velice mírný, remise dlouhé nebo diagnoza je ve skutečnosti jiná. U závažné formy bipolární poruchy znamená absence dostatečně efektivní léčby výrazné riziko pro relaps (znovuvzplanutí) a chronifikaci nemoci, pro sebevraždu v depresi a pro rozvoj rychlého cyklování, kdy jedna fáze onemocnění střídá druhou častěji jak 4x do roka a léčba pak už téměř nezabírá. Jinými slovy – neléčit znamená poškozovat pacienta. Tím také je často vedena snaha lékaře léčbu vnutit. Co se paranoidity týče, vím o příznacích vaší manželky málo na to, abych ji mohl posoudit. Názor na korupci lékařů farmaceutickými firmami sám o sobě paranoidním bludem samozřejmě není. „Paranoidní rysy“ však neznamenají blud (a už vůbec ne paranoiu- viz RX19/11) a rozhodně nemusí splňovat definici, již správně v uvozovkách uvádíte. Pokud jde o výzkumy, na něž se odvoláváte, pak rozhodně nejsou jediné a jsou v mnoha případech (Kirsch) spolehlivě vyvráceny. Pokud je vaše přítelkyně (ona má rovněž bipolární poruchu jako manželka?) „již více než rok bez medikace a známek duševního onemocnění“, pak je to důvod k radosti. Dále bych postupoval tak, že bych počkal a v případě relapsu (nedejbože) bych dal na radu psychiatra a jeho návrh léčby.