20. 1. 2011
Kleptomanie
Vážený pane doktore,
zajímalo by mě, jakým způsobem zacházet s osobou, která je mou spolupracovnicí a mám důvodné podezření (a nejsem sama), že jde o kleptomanku. V průběhu let se na našem pracovišti ztrácejí věci všelikého druhu (hrnečky, vázy, bačkory - dokonce i počítač ze zavřené skříně) a traduje se i případ přivlastnění si hlavní ceny z tomboly na jednom plese. Poslední kapkou bylo její řádění na mé oslavě kulatých narozenin, odkud vynesla pod záminkou úklidu v několika pytlích mezi množstvím jídla a nenačatých naturálií i některé dárky včetně 2 náušnic a dokonce celý šlehačkový dort v krabici a adventní věnec. Došlo ke konfrontaci s touto kolegyní před ředitelem, což bylo velmi nepříjemné. Je to velmi chytrá resp. vychytralá osoba, která umí rychle reagovat a vyhodnocovat situaci a velmi šikovně se vykrucuje - takže nakonec možná dopadneme špatně, protože se ohrazuje právníkem a žalobou pro pomluvu. Jde-li skutečně o kleptomanii, neporadil byste nám, jakým způsobem postupovat v jednání s ní?
Děkuji s pozdravem (prosím vynechte indicie a neuvádějte ani moje jméno)
Kleptománie je impulzivním jednáním, což je jakési puzení k činnosti, jež obchází volní proces a schází u něj vědomá představa cíle. Před činem narůstá určité napětí, pak po náhlém impulzu dojde ihned k jednání bez ujasněné motivace a následuje uvolnění, někdy velice libé. Impulz není vyhodnocen a podroben rozhodování. Jinými slovy, dotyčný podlehne okamžitému nápadu, aniž domyslí jeho následky. Jestliže se to opakuje, hovoříme o impulzivních stavech (dříve se jim říkalo monomanie). Patří k nim kromě kleptomanie třeba také dromomanie (impulzivní toulavost), dipsomanie (tzv. kvartální pijáctví), oniomanie (chorobné nakupování), pyromanie (žhářství), erotomanie (impulzivní vyhledávání sexuálních dobrodružství) a trichotilomanie (impulzivní vytrhávání vlasů). Tyto poruchy nasedají na chorobný terén z rozmanitých příčin od poruch osobnosti až po organické postižení mozku. Z definice vyplývá, že jde-li skutečně o kleptomanii, není cílem těchto počinů obohacení či získání ukradených předmětů k vlastnímu prospěchu. Jde o uvolnění tenze aktem jako takovým. Dotyčná osoba může být jinak příjemná, vzdělaná, inteligentní, sociální. Jednání s ní má být vlídné ale důsledné, jež nakonec vyústí v dilema „buď kriminalizace, nebo léčba“. Vybere si zpravidla to druhé, což spočívá hlavně v psychoterapii. Někdy se doporučuje i rehabilitace, sport a psychofarmaka (antidepresiva), i když jejich účinnost je v tomto případě omezená.