11. 11. 2010
Islám a demokracie
Vážený pane profesore,
Pokud jste se setkal s kolegou psychologem, psychiatrem nebo sociologem z některé z islamistických zemí, diskutoval jste otázku, zda jsou muslimové schopni vnímat a uznávat svobodu v "našem" - demokratickém pojetí jako hodnotu?
Děkuji a zdravím,
Pavlína
S kolegy z islámských zemí se setkávám a někdy s nimi i na podobná témata hovořím. Avšak už tím, že se mnou, někdy i otevřeně, o svobodě a demokracii mluví, že pocházejí z určitých společenských a akademických kruhů a mnohdy vystudovali nebo i žijí na západě, nepředstavují reprezentativní vzorek islámského světa, na jehož názory bychom se mohli zodpovědně odvolávat při našem sklonu ke zjednodušování a škatulkování. Domnívám se, že naše a islámské výchozí náboženské a kulturní tradice jsou natolik rozdílné, že lze u nás a u nich těžko očekávat shodné pořadí v hodnotovém žebříčku zahrnujícím osobní svobodu a jiné „liberální“ hodnoty. Ale aby to nebylo tak jednoduché, mnozí muslimové rádi z liberálních hodnot západního světa profitují, a bez ohledu na „zkaženost“ Západu se valem stěhují do Británie, Francie, Belgie, Holandska, Německa a Ameriky a zakládají tam své existence. Mnozí z nich jsou podle mého přesvědčení skutečně schopni vnímat přednosti západního světa a dokonce si je s požitkem vychutnávat, mnozí se cítí zaskočeni, ukřivděni a pohoršeni a někteří z nich dokonce povoláni obětovat se v boji proti západní nemravnosti a zlu. Ti pak tu a tam působí jako trójské koně – časované bomby v západních metropolích. Mezi islámskými zeměmi jsou některé i pro Evropana na první pohled velice příjemné, a to nejen v „turistickém“ smyslu. Platí tam řád, téměř všichni prosperují, téměř nikdo neškemrá a nepodplácí, všude čisto. Takovou zemí je třeba Omán. Toto všechno v něm však poměrně nedávno vyrostlo jaksi na jiném evolučním základě a nemá to s demokracií západního typu pranic společného, snad s výjimkou elitního vzdělání sultánových ministrů na evropských univerzitách typu Sorbonny nebo Oxfordu. Když se tam jedna americká novinářka ptala, zda má Sultán Kábús bin Saíd al Saíd manželku a kdo to je, dostala odpověď, že jí do toho nic není. Kdyby byla dotěrnější, tak by zřejmě byla vyhoštěna. Žádné senzace, žádné interpelace. Dokud rádcové fungují a věrně slouží, nejsou ve volbách vyměňováni. Ománský ministr zdravotnictví nám objasnil, že jde o tzv. řízenou demokracii. Vnímáte ji naopak Vy jako hodnotu?