27. 10. 2010
Inflace hnusu
Vážený pane doktore,
zajímá mě Váš názor na stále častější objevování se hrubého násilí, estetiky hnusu, perverze a nekrofilie ve společnosti a ve všech médiích (včetně Reflexu). Znamená to, že čím se má naše společnost lépe, tím více inklinuje k těmto projevům? Kam se ztratila touha po kráse a harmonii?
Děkuji.
R. Kohlíčková
Vypadá to, jako by se společnost pokoušela hlavně o to, čeho se jí nedostává. Po špinavých, prašných afrických cestách putují čistě a pestrobarevně oděné ženy a děti. Viděl jsem v Keni školní děti jak z cukrkandlu, chlapečky s kravatkami. Okolo bída, nelad a špína. Když v Dilí nebo v Káhiře v neskonale špinavé a ubohé, polorozpadlé čtvrti, zajdete do mešity, uvidíte muže ve sněhobílých džalabíjách. Ve válkách klesá sebevražednost a sledovanost válečných krváků. Naopak na čisťounkou fasádu dříve nebo později nějaké čuně nasprejuje všechno možné, jen ne „krásu a harmonii“. Je to jako facka, jako plivnutí do tváře. Ušpinit bílý ubrus je projevem vzdoru, kontrérního myšlení, jež bývá i obsahem vtíravých myšlenek. Když se lidé nedostatečně bojí ve skutečnosti, obstarají si děs alespoň virtuálně (horrory v televizi) anebo si zvedají adrenalin v nesmyslných sportech. Nemusí-li těžce pracovat, chodí aspoň zvedat činky. Jedna moje známá řekla kdysi svému muži v posilovně „kdybys místo tohohle nanosil babičkám uhlí“. Společnost, která žije dlouho v míru a relativním klidu (harmonii, dostatku, pohodlí) začne reagovat jakousi dekadencí. Té jsme byli několikrát v našich nedávných kulturních dějinách svědky. Stavět ji do příčinné souvislosti se světovými válkami, jež vždy následovaly, považuji však za příliš nepodložené a spekulativní. Nicméně jak dekadentní vlna v Evropě na přelomu 19. a 20. století, tak mezi válkami, se vyznačovala krom jiného morbiditou, erotickou přesyceností a narcismem. Patřilo k ní bohémství, nevázaný sex, satanismus, alkohol. Kam se touha po kráse a harmonii ztratila, to věru nevím. Nejspíš ji všichni chováme v sobě a čeká jen na svou příležitost.