2. 9. 2010
Vážený pane Höschle,
ráda čtu Vaše odpovědi na všelijaké dotazy čtenářů v Reflexu (ten poslední, týkající se Kajínka, byl zase bezvadný). Tentokrát se na Vás obracím s dotazem i já. Moje kamarádka má téměř panickou hrůzu ze všemožného hmyzu (i malinkatého). Většina lidí nechová nijak zvlášť velké sympatie k můrám, lučním kobylkám a podobně; ale dovedou se "opanovat" a vyhodí je z okna, když jim doma vadí. Kamarádka bohužel utíká pryč z místnosti a volá si někoho na pomoc. A s věkem se to u ní dokonce spíš zhoršuje. Sama si uvědomuje, že to není řešení, ale nedokáže se přemoci. Je možné tuto fobii nějakou léčbou zmírnit? Myslela jsem třeba formou hypnózy? Děkuji za Vaši případnou odpověď.
Martina Zelenková, Praha
Chorobný strach z hmyzu, akarofobie, patří mezi tzv. specifické fobie a je to poměrně častá duševní porucha. Její příbuzná varianta je chorobný strach z pavouků, arachnofobie. Specifické fobie jsou bezdůvodným nebo nesmyslným strachem, spojeným s určitým objektem nebo situací, často vedoucím k vyhýbavému chování (onen „útěk pryč“ vaší přítelkyně) a ústícím až v panické záchvaty. Jestliže ke strachové reakci dojde již v očekávání obávané situace či objektu, mluví se o tzv. anticipační úzkosti. Většina fobií vzniká v dětství na základě nepříjemných zkušeností, asociací či zážitků (traumat), snadněji u osob vrozeně úzkostných. Hlavními psychickými příznaky jsou obavy ze ztráty kontroly, ze zešílení, ze ztráty vědomí a ze smrti. Hlavními tělesnými příznaky jsou bušení srdce, zrychlený puls, chvění či třes, sucho v puse, obtížné dýchání, svírání na hrudníku, neklid, sevření žaludku, závrať, návaly horka nebo chladu a pocity znecitlivění nebo mravenčení. Celoživotní prevalence (výskyt v populaci) se odhaduje asi na 10%, 1,5 až 2krát častěji u žen než u mužů. Kromě hmyzu se fobie často týkají výšek, ostrých předmětů a jehel (takový člověk si nenechá odebrat krev), špíny (kliku u dveří otvírá loktem), z hadů, ze smrti, z uzavřených prostor atd. Na rozdíl od Vaší kamarádky u většiny postižených fobie s věkem spíše odeznívá. Nejúčinnější léčbou je kognitivně-behaviorální terapie (KBT), konkrétně expozice, což je stupňované vystavování postiženého obávaným situacím, ať již v imaginaci (představách) nebo ve skutečnosti. Výsledky hypnózy jsou celkově méně přesvědčivé.