6. 5. 2010
Vážený pane doktore,
v Psychiatrickém centru Praha (dříve VÚPs) se léčím od prosince 1992 s diagnózou Bipolární afektivní porucha. Vašim lékařům se podařilo najít optimální medikaci, takže vedu spokojený rodinný i pracovní život. Samozřejmě vím, že existují lidé, kteří se na člověka, jenž se léčí na psychiatrii, dívají jako na blázna. Jsou-li to však zdravotníci, není zřejmě něco v pořádku. K praktickému lékaři chodím zřídka, mám-li chřipku, střevní potíže apod. Letos v dubnu jsem k němu šla, jelikož mi byl v zahraničí zjištěn vysoký krevní tlak. Z osobních důvodů jsem se po 13 letech rozhodla praktického lékaře změnit. Snažila jsem se zjistit, kdo přijímá pacienty, a pak už jsem jen tiše zírala, když zdravotní sestra dvakrát zdůraznila lékařce, že jsem „ta paní, co se léčí na psychiatrii“. Poté mi lékařka sdělila, že ještě uvidí, zda mě bude moci přijmout. Prostě stigma ... Pane doktore, provádí se prosím pro praktické lékaře nějaká osvěta, aby se nebáli člověka s touto diagnózou přijmout?
E.Š.
Vámi popsaná situace je ukázkou stigmatu psychiatrie, s nímž se nemocní setkávají po celé Evropě. Podobné stížnosti jsem si nedávno vyslechl od dvou Britů, kteří ve své zemi dlouhodobě nemohli ze stejných důvodů sehnat práci, ač nebyli „práce neschopní“ (to je pak něco jiného). Jeden z nich, povoláním účetní, ji nakonec našel – sice odpovídající, tj. jako účetní, ale v občanském sdružení nemocných s bipolární poruchou. Oba si stěžovali, že se s nimi většinou v podstatě nikdo nebavil, ani zdravotníci. Na druhou stranu jsou kladné protipříklady.
Mám pacientku, jež byla s podobnou diagnózou velmi těžce nemocná, opakovaně a často hospitalizovaná, až skončila v invalidním důchodu. A pak, po letech úspěšné léčby, našla instituci, kde ji přijali, její „stigma“ vůbec neřeší a ona je tam šťastná, dělá práci, která ji baví, a spolehlivě funguje, i když ne zcela na původní úrovni zařazení.
O osvětu pro praktiky se snažíme, ale ne vždy se naše snaha setkává se zájmem z jejich strany. Otázka ovšem je, zda tato osvěta zasáhne i ty, co ji potřebují nejvíce. Navíc, jak vidíte, se snažíme i o destigmatizaci našeho oboru vůči veřejnosti a doufáme, že se s tím svezou i zdravotníci. Koho to zajímá více, najde informace na http:// www.stopstigmapsychiatrie.cz/.