15. 4. 2010
Vážený pane profesore,
přeji Vám vše dobré a děkuji za Vaše články, které vždy patří k těm nejlepším v Reflexu. Pokud zveřejníte můj dotaz, neuvádějte prosím moje jméno ani moje iniciály.
1) Traduje se, že staří lidé jsou v nemocničním prostředí často zmatení a když přijdou domů, vše se upraví. Vliv cizího prostředí jistě bude nesporný, ale co různé léky na spaní a tlumicí léky, které na staré lidi působí odlišně než na mladší? Máme v rodině neblahé zkušenosti. V některých zařízeních tyto léky ordinují i sestry, když lékař není na dosah. Zabývá se někdo hlouběji těmito problémy?
2) Léčebny dlouhodobě nemocných (LDN). Vy to asi nemůžete moc ovlivnit, ale když se sestavují různé žebříčky nemocnic, bylo by moc zajímavé srovnání LDN, které jsou často součastí velkých nemocnic. Hlavně kolik tam připadá pacientů na 1 sestru a jaké jsou možnosti rehabilitace. Některé LDN mají hrůzostrašnou pověst. Přitom včasná a dobrá péče třeba po mrtvicích by mohla pojišťovnám ušetřit peníze.S pozdravem
Čtenářka z Brna
„Zmatenost“ starých lidí je způsobena nebo zhoršována mnoha faktory, z nichž neznámé prostředí je pouze jedním z mnoha. K významným příčinám patří základní choroba, například demence, stav výživy (mozek je citlivý na nedostatek kyslíku, vody, glukózy a některých dalších látek) a také léky, které se někdy ne zcela správně starým lidem předepisují nebo si je sami kupují. Obzvláště nežádoucí jsou v tomto ohledu některé léky na „uklidnění“ popř. na spaní (benzodiazepiny) a léky s tzv. anticholinergními účinky, které působí sucho v ústech, poruchy vidění, zažívání, retenci (zadržení) moči a zhoršení kognitivních (myšlenkových) funkcí. Některé léky mají i tzv. adrenolytickou složku, která vede k náhlému poklesu krevního tlaku při změně polohy (například z lehu nebo sedu do stoje), což může vyvolat „odkrvení“ mozku a až ztrátu vědomí. Proto ordinace například antidepresiv a dalších farmak lidem ve vyšším věku má svá úskalí, pravidla a omezení. Kombinace tohoto působení s psychologickými vlivy pobytu v neznámém prostředí s cizím personálem může vést k tomu, že se dotyčný po propuštění z nemocnice doma paradoxně zlepší, což však není pravidlem. Těmito problémy se zabývá mnoho odborníků a mohu Vás ujistit, že jsou i předmětem celoživotního vzdělávání lékařů. K druhé otázce snad jen to, že – pokud je mi známo – Všeobecná zdravotní pojišťovna před časem uspořádala vlastní průzkum LDN a jeho výsledkem podmiňovala bonusy nebo malusy ve smlouvách s příslušným zařízením. V ojedinělých případech snad dokonce došlo k ukončení smlouvy, což znamená de facto konec toho kterého zařízení. „Hrůzostrašnosti“ LDN se čas od času věnují i novináři, včetně těch z Reflexu. Takže je určitá naděje, že až v LDN či podobném zařízení skončíme, budeme mít štěstí.