18. 3. 2010
Pane doktore,
Co si jako psychiatr myslíte o tom, že Vaši kolegové chtěli zbavit Václava Klause svéprávnosti, jak o tom psal Reflex (Rx 9/2010)?
S pozdravem
Richard Kovanda
Kdyby to mysleli vážně, zakládalo by to určité pochybnosti o jejich způsobilosti k výkonu povolání. Naštěstí pro můj obor to nebyli psychiatři – až na jednoho, a ten před tím spíš varoval. Vyřizovat si osobní účty nebo názorové odlišnosti psychiatrizací každodenního života a politiky je hrubým zneužitím oboru, k němuž docházelo za vlády totalitních režimů, jež v psychiatrii viděly odnož medicíny, která ve službách moci měla uklízet nepohodlné jedince mimo dosah veřejnosti. Vztah nacismu k duševně nemocným (likvidace) a zneužití psychiatrie za komunismu (zavírání politických odpůrců na „psychušku“) bylo natolik skandální, že se z něj stigmatizovaná psychiatrie dodnes nevzpamatovala a musí část svého úsilí soustavně věnovat tomu, aby se temná perioda její historie už nikdy neopakovala. Zbavení způsobilosti k právním úkonům politického protivníka je frapantním pokusem o brutální zneužití oboru či postavení lékaře a je za hranicí jakékoli profesní etiky. Václav Klaus má zvláštní schopnost vyvolávat neušlechtilé emoce i v jinak poměrně inteligentních lidech, kteří tváří v tvář svému názorovému odpůrci ztrácejí hlavu. Pikantní na tom je další, téměř mysteriosní vlastnost VK, že právě ve věcech, jež budí nejvíce vášní, se mnohdy časem ukáže, že má pravdu. Za mnohé alespoň tři příklady. Prezidentova neochota podepsat Lisabonskou smlouvu byla jedním z důvodů Vámi zmíněné lékařsko-psychologické aktivity. Šlo přitom o Benešovy dekrety, které byly podle jedněch zbytečně hysterickou záminkou, podle druhých irelevantním detailem, který už je dávno passé. Když jsem minulé dny slyšel, jak tohoto kostlivce zcela vážně vytáhl ze skříně rakouský prezident Heinz Fischer, napadlo mne, zda tito klausobijci dokáží alespoň uznat, že svět není černobílý a že názor na dějiny, jejž oni nesdílejí, může být legitimní. Druhou oblastí, v níž je prezident Klaus vysmíván, je boj proti globálnímu oteplování. Nechme stranou skutečnost, že (jak mu rozumím já) mu nejde o handrkování s experty o nějaké setiny stupně Celsia či ledovce pukající ve filmech Al Gorea, nýbrž o ideologizaci původně odborné otázky do podoby, jež je nebezpečná pro lidskou svobodu. To, co zbude, je otázka vlivu lidské civilizace na teplotní změny a možnost lidským inženýrstvím je ovlivnit. A zde mne těší takové argumenty jako ruiny středověké vesnice nalezené pod roztátým alpským ledovcem (sic!) a i taková lokální drobnost, jako tato zima, jež je nejchladnější za posledních 15 let. Ano, nic to neznamená. Ale zrovnatak patrně nic neznamená slupička lidské civilizace oproti vesmírným, kosmickým změnám. Do třetice je to hrozící krach Řecka. To, že dvě tak rozdílné kultury jako je mediteránní a nordicko-protestantská nemohou mít stejnou měnu, se ví už od šedesátých let. Já sám jsem však Euro vítal a vítám jako zázrak. Jsem nyní však ochoten připustit varování některých, včetně VK, že to zázrak není a že to může být veliký problém. Už je to, zdá se, tady! Pro poctivost dodávám, že v mnoha zahraničně-politických záležitostech svému prezidentovi nerozumím a nesdílím jeho postoje. Jsem však odhodlán se brát za to, aby je mohl svobodně zastávat.