11. 2. 2010
Vážený pane profesore,
Mám velmi často pocit, že lidé si rádi lžou do kapsy a příliš je nezajímá, jak se věci doopravdy mají. Připadá mi, že je hrozně vzácné, když někdo hledá fakta a objektivně a kriticky o nich přemýšlí. Spousta lidí raději žije v jakémsi iluzorním světě, o kterém jsou ale skálopevně přesvědčeni, že odpovídá skutečnosti a chtějí se do krve hádat, když jim to někdo vymlouvá, i kdyby měl seberozumnější a sebelogičtější argumenty. I když jim přímo před očima předvedu, že nemají pravdu, tak svůj názor nezmění a jen si o mně začnou myslet, že jsem hlupák. Příkladů je mnoho - od banálních záležitostí (kapky vody nemají při volném pádu protáhlý tvar, ale kulový), přes politické názory (moje oblíbená strana je plná slušných lidí, jiné strany jsou čiré zlo - tento nesmyslný názor je hodně rozšířen), až po opravdu znepokojivé úlety, jako je popírání holocaustu, popírání přistání na Měsíci a podobně. Není to všechno projev nějaké choroby? Lidský mozek přece má umět třídit logicky data a činit logické závěry. Pokud tak nečiní, neplní správně svou funkci a to je patologický stav.
S pozdravem,
Martin Pavlíček
Rozdíl mezi tím, jak by ve Vašich očích měl mozek fungovat, a tím, jak ve skutečnosti funguje, je obrovský. Vaše představa ideálního mozku je vlastně představa jakéhosi dokonalého komputeru: přesného, logického, ano-ne, pravda-lež, nula-jedna. Ve skutečnosti mozek a přirozený jazyk obrážejí povahu světa, který je mnohoznačný (pravd bývá vždy hned několik), fuzzy (neostrý, měkký, neurčitý, s pohyblivými cíli), je kolbištěm střetu zájmů, které jsou mezi sebou v rozporu a skutečnost je v jejich službách utilitárně natahována na skřipec, a neustále se proměňuje. Počítač neví, co máte na mysli, řeknete-li „ta konvice už vaří“ (divil by se) nebo „sedněte si do toho jablíčkového křesla“. Kdybyste mu řekl „Anička snědla celý talíř“, volal by záchranku a hledal zbylé střepy. Jak vidíte, náš mozek nesmí být úplně logický, aby mohl rozumět světu. Logičtěji uvažuje student matematiky, který na žádost své matky, aby postavil vodu na kafe, natočí vodu do hrnku a ten postaví na krabičku s kávou. To, nad čím si oprávněně zoufáte, je daň, kterou platíme za to, že máme účelně „měkké“ mozky. Občas nám ovšem logika a respekt k faktům zoufale chybí tam, kde by jich bylo třeba, to máte pravdu. Celkově se ale asi ta nelogičnost zřejmě vyplácí. Jiný příklad, který pozoruhodně ilustruje, jak mozek účelově vyrábí subjektivní hodnocení bez vztahu k objektivní situaci, najdete na Internetu na adrese http://www.ted.com/talks/lang/cze/dan_gilbert_asks_why_are_we_happy.html,kde můžete zapnout české titulky. Uvidíte tam, proč výherce v loterii a zraněný paraplegik na vozíku jsou po roce od události stejně šťastni: náš mozek neobráží hodnotu skutečné situace, nýbrž vyrábí pocit štěstí poměrně nezávisle na objektivních ukazatelích. Tam také pochopíte, proč Češi stále brblají, ačkoliv patří k objektivně nejšťastnějším a nejbohatším národům na světě.