2. 7. 2009
Dobrý den pane profesore,
jaký je Váš názor na kineziologii a metodu One brain?
Děkuji! Jan Jareš
Pro každou chvályhodnou snahu pomoci překonat tělesnou či mentální poruchu nebo handicap lze najít vznešený a vědecky působivý název, pokud možno vyšperkovaný cizími slovy. Každý lidský kontakt je člověku v neštěstí vzpruhou. Na druhou stranu významná část „pomoci“ bývá motivována touhou po snadném výdělku poskytovatelů. Chci tím říci, že velice záleží na tom, kdo a jak tu kterou metodu provozuje. Kineziologie o sobě hlásá, že pomocí svalového testu zjišťuje, jak posílit nebo obnovit zdraví a vitalitu člověka na všech úrovních: fyzické, emocionální a duševní. Zdůrazňuje při tom, že neléčí, nýbrž pouze pomáhá „nalézt emocionální bloky, které se staly spouštěčem fyzických příznaků nemocí“. To všechno krásně zní a jistě to i do určité míry funguje, zejména vynecháme-li situace jako masivní krvácení, zlomenou končetinu, zástavu srdce, selhání ledvin nebo mozkovou příhodu: tam doporučuji kineziologa rychle přeskočit a honem volat záchranku, emoční bloky vem čert. Jenže podobně působí i stovky jiných psychoterapeutických metod, ba i placebo, jež je v současném světě kupodivu čím dál účinnější. Vtip tedy není v tom, že by kineziologové a celostní mozkoznalci přesně věděli, jaké konflikty co znamenají a jakými drahami se do kterých svalových skupin promítají (a kdy a proč), neboť o to ani nejde. Každý nešťastník tak dlouho hledá svého terapeuta, až ho někdy najde. A v dušezpytu na každého funguje trochu něco jiného. Proto jsem dalek radikálního odsuzování něčeho, co jsem si neosahal. Zvnějška viděno však pozor: věda to není, spíše pseudověda. A ta vždycky zavání primárně nikoli pomocí nýbrž inkasem. To se (bez ohledu na mechanismus účinku) vyplatí pouze do té míry, dokud je poměr užitku ku ztrátám pro postiženého klienta přijatelný a subjektivně výhodný. Ostatně u modlitby je poměr užitku k ceně v celé medicíně daleko nejlepší. Užitek přitom můžeme chápat jako příznivý účinek minus škody.