28. 5. 2009
Zdravím vás, pane profesore.
Z osobní zkušenosti pevně věřím, že asociativní kreativní myšlení, popř. umění improvizace se dá naučit. Celý život tuto dovednost piluji formou asociativní kresby, volných proudů polytematických myšlenek, improvizovaným rapováním do mikrofonu, tj. zhmotňováním textů v reálném čase, apod.. Zhmotnit nějakou zajímavou myšlenku okamžitě a nenuceně není problém, na druhou stranu ovšem zapamatovat si tři věty předem naučeného proslovu je často až neřešitelná záležitost. Je možné, že člověk s vyvinutou představivostí zároveň vůbec neumí psané informace "biflovat"?
Děkuji, Kublai
Kreativní myšlení je opravdu něco jiného než biflování textu. Oproti Vaší zkušenosti je však právě memorování častěji podrobováno tréninku, ať už obecně ve školách, kde se tu a tam přece jenom musí zapamatovat nějaká fakta, nebo například u herců či zpěváků, když se učí roli. Zdálo by se tedy, že natrénovat paměť jde sice obtížně, ale přece jen s větší nadějí na úspěch než změnit svůj kognitivní styl a naučit se myslet kreativně (tvořivě). Tyto schopnosti, podobně jako inteligence třeba, mají různé facety a skládají se z řady dílčích dovedností, často odlišného typu. Tak třeba schopnost zapamatovat si něco není dána pouze vrozeným talentem, přesností vštípení, kapacitou paměti a soustředěním na věc, ale u někoho například spíše schopností dávat si věci do souvislostí a vytvářet si jakési mnemotechnické pomůcky. K tomu se využívá mj. uvedení věcí do vzájemných vztahů pomocí předložek (facilitátorů) nebo do příběhu, který se lépe pamatuje (“We think in terms of stories” - myslíme v příbězích, G.Bateson). Řekněte někomu, ať si zapamatuje například položky stůl, klobouk, muž, talíř, dům, ryba. Asi za půl hodiny ho, podobně jako v Kimově hře, požádejte, aby je vyjmenoval. Patrně něco z toho zapomene. Uděláte-li ale stejný pokus v podobě: v domě seděl u stolu muž v klobouku a měl na talíři rybu, tak z toho při troše pozornosti prakticky nic neunikne. V myšlenkových dovednostech jsou do určité míry i pohlavní rozdíly. Děvčata na střední škole bývají pečlivější, dělají méně drobných chyb a mají matematiku vice “vydřenou”. Klukům to častěji jakoby lépe myslí, ale jsou méně pečliví, vice lajdáci, dělají vice drobných chyb, ale podstata jim přesto neuniká. Jinými slovy, jsme ve svých dovednostech velmi různí, takže si umím představit člověka, který si je svou pamětí docela jist, ale kdyby měl veřejně zarepovat jako vy, tak by oněměl hrůzou.