7. 5. 2009
Vážený pane doktore,
za posledních pár let jsem si všiml, že téměř všichni uživatelé počítačů mají při čtení textu z obrazovky zvláštní tendenci označovat bloky textu myší. Jen pro přiblížení – uživatel čte text z obrazovky a jen tak mimoděk „chytne“ odstavec textu myší tak, že se daný odstavec barevně invertuje na bílý text na černém pozadí, což náš čtenář během čtení rád několikrát zopakuje. Máte nějaké odborné vysvětlení pro toto podivné lidské chování?
Děkuji Vám a srdečně Vás zdravím
Mgr. Vojtěch Urban
Praha
Za prvé si nejsem jist, že to dělají „téměř všichni uživatelé počítačů“. Neděláte to jenom Vy? Pak by Vaše tvrzení bylo jednou z technik vyrovnávání s náročnými situacemi, tzv. projekcí (podle sebe soudím tebe). Ta může být asimilativní nebo naopak (disowning). Asimilativní znamená přisouzení svých vlastností, motivů či chování ostatním („proč bych neukradl máslo v samoobsluze, když stejně všichni kradou“). „Disowning“ naopak sebe vyděluje (jeptiška, která má za to, že ostatní ženy jsou všechno běhny a souložnice, jen ji by to nikdy ani nenapadlo). Možná ale máte pravdu a jen já jsem si toho u sebe a kolem sebe ještě nevšiml. Takové chování by se dalo spekulativně vysvětlit tím, že motorický doprovod usnadňuje zapamatování, protože zaměstnává ještě trochu jiné asociační oblasti mozku než pouhé čtení nebo memorování. Dovednosti se pamatují jinde v mozku než znalosti a zpravidla déle odolávají demenci. Mnoho studentů si při čtení textů podtrhává; mnozí, zejména pečlivé studentky, dokonce barevně. Takto byly zničeny tisíce učebnic a skript. Jste-li už padesátý, kdo se z příslušné knihy učí, vše už je dávno stokrát podtrženo a nemáte šanci. Naproti tomu computer má výhodu reverzibility. Označování bloků myší plní vlastně funkci podtrhávání (motorického aktu), ale neznehodnocuje text ani příslušný soubor, je plně vratné a dá se opakovat stále dokola. Jen nevím, zda ono fyzické podtrhávání dostatečně nahradí.