5. 3. 2009
Pane doktore, je paranomie společensky omluvitelná, když ji páchá paranoik?
Děkuji za odpověď
Drahomír Toncr
Výraz „paranomie“ má mnoho konotací. V medicíně znamená afázii (poruchu řeči), při které nemohou být správně pojmenovány všední předměty, identifikované zrakem, sluchem, hmatem. Jinde se však můžete dočíst, že je to rozpor v zákonech či protizákonnost, jinde zase řecká ostrovní muzika. Je to vzácný výraz označující jakousi kvalitativní poruchu související s nesprávným pojmenováním a tedy chápáním věcí. S paranoiou, což je psychická porucha s logickými a často systemizovanými bludy, které do sebe vzájemně zapadají a jeden vysvětluje druhý, má paranomie společnou snad jen předponu para (mimo). V prvním případě se pojí s noos (mysl), ve druhém s nomen (jméno). Pokud jde o choroby, je těžké mluvit o společenské omluvitelnosti: je omluvitelné mít zlomenou nohu? Lze v případě horečky, máte-li chřipku, mluvit o „páchání“? Shrneme-li to, pak nevidím faktickou souvislost mezi paranomií a paranoiou a také nevím, proč by nějaký příznak nemoci bylo nutno společensky omlouvat. Paranomie může být spíše příznakem poruchy neurologické, paranoia poruchy psychiatrické. Paranoik ovšem může trpět neurologickou poruchou jako každý jiný, ale pak jde o zvláštní případ shodného výskytu dvou poruch. Váš dotaz mi ale připomněl vtipný výrok, údajně Woody Allena: „to, že jsi paranoik, ještě neznamená, že po tobě nejdou“. Zbývá dodat: to, že jsi paranomik, ještě neznamená, že nejsi paranoik. A jsi-li obojí, pak jsi společensky vlastně z lesa venku.