26. 2. 2009
Vážený pane profesore!
Nechtěl jsem věřit, jak se zvrtne osud našeho třetího dítěte. Úspěšná studentka gymnázia. Sólová vystoupení ve francouzštině, italštině, němčině etc. s doprovodem pěv. sboru školy. Přijímací zkoušky na Janáčkovu akademii složila výborně. Po roce přešla na bratislavskou Vysokou hudební školu. Byla vedena velice citlivě lidsky, odborně. Ve třetím roč. příprava na ročníkové vystoupení. Dcera prospívala až do necelé poloviny 3. roč. Při přípravě došlo k úrazu (poraněný kotník, ztráta hybnosti), nemohla stát při zpěvu na prknech SND v Bratislavě. Po ošetření v Čechách návrat na přípravu. Kdosi ji zepsul /režisér?/, spolykala 11 tablet antidepresiva, poté hospitalizována na bratislavské klinice. Odtud zmizela, odešla ke kamarádce. Přechod na pražskou AMU, tam náhlé ukončení. Rozchod s přítelem. Uzavření se před přáteli. Útěk z domova. Hospitalizace v PL Kosmonosy. Po několika měsících propuštěna, diagnóza nebyla stanovena. Předávána k psychiatrům. Dodnes bere léky, které její vnitřní samotu upevňují. Její vyhoření, její nicnedělání, její nezájem o společnost mě šokuje. Dva starší sourozenci jsou úspěšní vysokoškoláci. Moji známí konstatují, že nechce-li ona se podrobit jinde léčbě, nedá se nic dělat. A tak již překročila 3O let. Klavír v jejím bytě zůstává zavřený, cizojazyčné knihy netknuty. Její kamarádky mají každá dítě, naše je bezdětná. Jsme smutni! Co dál?
Bez vyšetření se nedá takový případ na dálku vyřešit. Předně je divné, že ani po několika psychiatrických pobytech nemá dcera diagnózu. Buď je něco špatně s psychiatrií tam, kde byla hospitalizována, nebo vázne komunikace s Vámi. Pro druhou možnost by svědčil útěk z domova. Nemyslím, že jde o vyhoření, k tomu na počátku kariéry zpravidla nedochází, navíc ne u povolání, které je individuální a umělecké. K vyhoření dochází spíše až po delší době a většinou tam, kde se pracuje s lidmi: ve starobincích, na popáleninách, chirurgiích, v léčebnách, na školách nižšího typu, učilištích. U Vaší dcery jde nejspíš o duševní poruchu. Její povahu je třeba určit na základě pečlivého a podrobného psychiatrického vyšetření. Zlom v životní dráze jakož i pokus o sebevraždu se může objevit u deprese, u psychotické poruchy, u drogových závislostí a u mnoha dalších poruch, z nichž některé mohou mít i mezilidskou (partnerskou) dimenzi. V tom všem se rodiče zpravidla nevyznají a těžko něco zmohou. Vždy ale stojí za to navštívit ošetřujícího lékaře, projevit zájem a na zacházení se svým rodinným příslušníkem se zeptat. A pokud jste „smutní“, pak i vy zvažte, zda svůj smutek nekonzultovat u lékaře, který by vám jednak mohl poskytnout psychoterapii, jednak i některé antidepresivní prostředky.