15. 1. 2009
Dobrý den, pane profesore,
moje pětiletá dcera se mě nedávno (v tramvaji plné lidí) zeptala: "Mami, proč mám hnědý hovínko, i když sním bílý jogurt"? Dokázal byste jí na tu otázku odpovědět?
Hezký den přeje M.Němcová
V Havlově hře Vernisáž, kde snobský pár Michal a Věra deptá svého disidentského hosta Bedřicha kromě „Švajcem“ a groombles s woodpeakem také neupřímě okázalou demonstrací rodinné idylky, nabízí Michal i “vernisáž” jejich synka („Neukážem Bedřichovi Péťu?”). Michal: “No co ti mám povídat, víš, co se mě dnes ráno zeptal? (K Věře) To jsem ti vlastně ještě ani neříkal! Z ničeho nic ti za mnou přijde a prej: táto, může se žába utopit? No co bys tomu řekl? Není ohromný?”. Ta asociace mi nese na jazyk první odpověď na Váš dotaz: nevyvozujte z něj nic o genialitě své dcerky ani o mimořádnosti jejího uvažování. V pěti letech je hypotéza tohoto typu přinejlepším zcela normální. Pokud to ovšem zajímá i Vás, je to vážnější, a znamená to, že naše školství má opravdu vážné mezery. Pokusím se jednu z nich, tuto konkrétní, svými chabými prostředky zaplnit. Základní představa fyziologií nepolíbeného myšlení skutečně byla, že “Der Mensch ist was er ißt” (člověk je to, co jí). Potrava sestává z cukrů, tuků, bílkovin, vlákniny, vody, minerálů, vitamínů a dalších, podstatně méně zastoupených složek. Chemické složení potravy udává její vůni, chuť, konzistenci i barvu. Jakmile ovšem spolknete sousto, je jeho obsah okamžitě napaden kyselinou solnou vašeho žaludku, trávicími enzymy, bakteriemi vašich střev, pankreatickými šťávami, žlučí aj. Bílkoviny například se rozloží na své stavební kameny, aminokyseliny. Nic z toho, co původně vytvářelo chuť, konzistenci a barvu vašeho sousta, tento útok nepřečká. Navíc horní zažívací trakt, jakési zásobování, postupně přechází v dolní, který lze přirovnat spíše ke kanalizaci, kam mj. žlučovody vedou splašky z jater včetně žlutohnědých barviv a emulgátorů. Výsledek se na konci od běloskvoucího jogurtu liší víc než městská skládka od cukrárny. Jinými slovy, chemické a trávicí procesy zažívacího traktu promění jogurt jak v jeho podstatě, tak co do konzistence, chuti, zápachu (to zejména!) a logicky i barvy. A když na tom všem navíc trochu zapracuje třeba Salmonela, dostane závěrečný produkt ještě větší šmrnc, a to i barevně.