12. 12. 2008
Teprve nedávno začali odborníci a historici poodhalovat cudnou roušku, kterou oficiální místa již přes šedesát let zakrývala a částečně stále zakrývají existenci německé univerzity v Praze. Jak se ukázalo na případu manželů Coriových, ke kterým jsme se nehlásili, ačkoliv byli nositeli Nobelovy ceny, a na historii pražské německé psychiatrické kliniky, na jejíž význam a na význam těch, kteří na ní pracovali, jako např. Arnold Pick, poukázal nedávno na česko-německém symposiu v rámci Světového psychiatrického kongresu v Praze přednosta Psychiatrické kliniky 1.LFUK prof. Jiří Raboch, není taková tabuizace nadále únosná. V současné době si můžeme dovolit poctivější a od emocí oproštěnější přístup k reflexi vlastní historie. Co všechno se pod touto rouškou může skrývat a čemu všemu jsme vděčni, ukazuje první z článků tohoto čísla z pera anatoma 3.LFUK a dnes již historika medicíny Pavla Čecha. Když jsme se rozhodovali, do které rubriky jeho článek zařadit, shodli jsme se s prof. Libigerem, že patří jednoznačně mezi původní práce. Ukazuje totiž, že i historie medicíny může být vědou v pravém slova smyslu, jež sice nepostupuje klasickým redukcionistickým způsobem testování hypotéz, ale skládá mozaiku poznání z kaménčí roztroušeného po archivech, zásuvkách, zaprášených štalářích a často i v zasutých záhybech hipokampů ještě žijících pamětníků. Díky Pavlu Čechovi tak můžeme na tomto místě poprvé po půl století vzdát hold jednomu z velkých přestavitelů našeho oboru a pražské psychiatrie ve světě, Vojtěchu Adalbertu Královi.
Druhý článek tohoto čísla je z hlediska toho, čím žije současná biologická psychiatrie a zejména klinická psychofarmakologie, nesmírně provokativní. Na poměrně vysokých počtech pacientů, s nimiž mají autoři osobní zkušenost, v naturalistické studii dokazují, že v zásadě nejsou rozdíly co do účinnosti a snášenlivosti mezi antipsychotiky první a druhé generace. To je tvrzení velmi odvážné, velmi provokativní, jdoucí velmi proti srsti a současným proudům našeho oboru, a setká se nepochybně s bouřlivou reakcí těch, kteří si ho přečtou. Článek je mimořádný také tím, že pochází z Německa z renomované psychiatrické nemocnice a z autorského kolektivu, který není v Evropě neznámý. Matthias Dose byl dlouhá léta členem redakční rady našeho časopisu, je stále ředitelem nemocnice v Taufkirchenu a svou kariéru začal na renomovaném Max-Planckově institutu v Mnichově.
Třetí práce je pozoruhodná tím, že navazuje na kdysi proběhlé mezinárodní studie schizofrenie, IPSS a DOSMeD, kterých se zúčastnilo také Psychiatrické centrum Praha (v počátcích vlastně Výzkumný ústav psychiatrický) reprezentované tehdy především, kromě ředitele Hanzlíčka, doc. Ctiradem Škodou. Jeho spolupracovnicí a později nástupkyní je jedna z autorek, Dr. Eva Dragomirecká, vedoucí laboratoře psychiatrické demografie v PCP; toto propojení s tradicí sociální psychiatrie v PCP umožnilo navázat na původní kohortu pacientů a část z nich přešetřit s cílem zjistit jejich kognitivní výkon a porovnat ho s normou.
V rubrice věnované přehledným článkům uveřejňujeme stručný, avšak velmi výstižný přehled o současných znalostech genetické podstaty Alzheimerovy nemoci z pera Františka Šťastného. Tento přehled by se měl stát součástí jakékoli aktualizace učebnicových poznatků o Alzheimerově nemoci, ať už v rámci pregraduálního, postgraduálního anebo celoživotního vzdělání. Rubrika vzdělávání přináší tentokrát nesmírně zajímavý příspěvek Tomáše Nováka, který vychází z práce Windische a spol. (JAMA 2007), o níž referujeme v rubrice Přečetli jsme za Vás na str. ... , a která poukazuje na to, že se rozevírají nůžky mezi nároky na statistické porozumění odborné medicínské literatuře a statistickou vybaveností čtenářů. V této souvislosti Tomáš Novák poskytuje našim čtenářům zpětnovazební test, který umožní odhadnout své vlastní zdatnosti a schopnosti porozumět statistickým údajům a porovnat je do určité míry s úrovní psychiatrického čtenářstva ve Spojených státech.
Celé čtvrté číslo Psychiatrie v roce 2008 je svým způsobem monotematické. Svorníkem, který se nad ním klene, je Alzheimerova demence. Vojtěch Adalbert Král byl průkopníkem gerontopsychiatrie a jejím zakladatelem v Kanadě, přehledný článek Františka Šťastného se týká genetiky Alzheimerovy nemoci, a rubrika Dopisy, diskuse a ohlasy, která v tomto případě zahrnuje vlastně i rubriku ČNPS, přináší informaci Jiřího Patočky o jedné z dalších nadějí na nový lék na Alzheimerovu nemoc. Věra Bubeníková-Valešová upozorňuje na neuroprotektivní účinek jednoho z antipsychotik druhé generace, quetiapinu, a jeho možné využití při léčbě Alzheimerovy demence.
Pevně věřím, že takto zajímavé, provokující, informativní a pestré tématické složení čísla, které dostáváte do ruky, jako čtenáři oceníte a zachováte našemu časopisu i v příštím období věrnost. Zároveň si dovoluji zdvořile Vás požádat, abyste jakékoliv své připomínky, náměty, stížnosti a reklamace adresovali redakci s tím, že se je pokusíme okamžitě napravit. Tato poznámka se týká i distribuce supplement zaměřených na specializované okruhy (Jeseník, biologická psychiatrie v Jihlavě, CNS apod.). Věřím, že všichni čtenáři obdrželi supplementum č.3/2008 věnované výzkumným zprávám Centra neuropsychiatrických studií, jehož symposium patřilo po odborné stránce k tomu nejlepšímu, co se v letošním roce v našem oboru v naší zemi událo. S přáním krásných svátků a hodně štěstí a úspěchů v novém roce 2009 Váš
Cyril Höschl, šéfredaktor