3. 4. 2008
Dobrý den,
ráda bych znala váš názor. Mám 16-ti měsíční dceru a jsem s ní na mateřské. Večer když si lehnu do postele, začnu přemýšlet, co všechno se jí může stát zlého. Většinou se to ale týká mě, že jí ubližuju. Ve skutečnosti bych za dceru dýchala a moc ji miluju. Nikdy bych jí neublížila a vždycky mě z těch myšlenek naskočí husí kůže. Např. se mi před očima promítne, že ji uhodím, ona spadne a přestane dýchat. Tato představa trvá jen pár vteřin, pak se snažím myslet na něco jiného a usnu. Je to moje zlatíčko a mě zajímá váš názor, proč se mi hlavou honí tak strašné myšlenky.
Děkuji
Vaše čtenářka
Období kolem porodu dítěte je pro matku psychicky i fyzicky velice náročné a představuje zvýšené riziko výskytu různých poruch. V oblasti psychiky to bývají tzv. poporodní psychozy (dříve se jim říkalo laktační), které buď proběhnou jako jednorázová epizoda nebo se z nich vyklube onemocnění schizofrenního okruhu či bipolární deprese. Velice časté ale jsou právě také úzkosti a strachy spojené s vtíravými myšlenkami na to, že dítě je ohroženo, že by mohlo spadnout, že by ho matka mohla zabít. Tyto myšlenky nevyjadřují matčino vědomé přání, nýbrž její nejniternější hrůzné obavy. Takové maminky se často ani nemohou podívat na nůž, protože bývá s „vražednými“ myšlenkami asociován. Tyto poporodní obsese (vtíravé myšlenky) a fobie (strachy) bývají spojeny s nespavostí, která dále prohlubuje vyčerpání, a je-li v celkovém klinickém obraze přítomna i deprese či sebevražedné myšlenky, může signalizovat zvýšené nebezpečí sebevraždy. Naštěstí vzácně se vyskytuje i tzv. rozšířená sebevražda, kdy se depresivní matka zabije a dítě „vezme s sebou“. Ve vašem případě je poporodní porucha naštěstí vyjádřena v mnohem menší míře. Přesto je poměrně typická („začnu přemýšlet, co se jí může stát zlého“, „že jí ubližuju“, „že ji uhodím, ona spadne a přestane dýchat“, „vždycky mě z těch myšlenek naskočí husí kůže“, „pak se snažím myslet na něco jiného a usnu“) a měla by být odborně léčena. Z psychoterapeutických metod jsou vhodné ty, které se úspěšně užívají ke zvládání úzkostných poruch, z léků pak modernější antidepresiva. O jejich výběru by měl rozhodnout Váš ošetřující lékař. Úspěšnost správně vedené léčby je vysoká.