7. 2. 2008
Vazeny pane doktore, pisu Vam z USA, kde moje kamaradka odebira Reflex. Nedavno jsem se ji sverila se svym dlouhodobym problemem a ona mi doporucila Vam napsat. Je mi 26 let a uz 10 let trpim vytrhavanim vlasu, tzv. trichotillomanii. Mnoho let jsem si myslela, ze tim trpim jenom ja. Diky Internetu jsem nasla mnoho stranek o tomto problemu, ale jenom v anglictine. V Cesku jsem se nikdy nesetkala s nikym, kdo by mel tento problem. Nedavno jsem nasla i ceske webove stranky, kde se hlavne divky sveruji s timto problemem. Prosim podivejte se na tyto stranky trichotillomanie.wz.cz. Zda se, ze se s tim v Cesku vubec nic nedela a zadni lekari o tom ani nevedi. Ja jsem lhala nekolik let, ze mi vlasy padaji, protoze jsem se za to hrozne stydela. Mela jsem hezke detstvi a nyni jsem stastne vdana a mam male dite. Chtela bych s tim prestat, ale nevim jak. Zkousela jsem vse mozne, od navstev u psychologa po noseni rukavic. Vydrzela jsem to i 2 mesice, ale chut trhat prisla zpatky. Kdyz trham, tak jsem jak v tranzu a nedokazu se ovladat. Na chvili me to uklidni, ale po tomto aktu jsem na sebe hrozne nastvana. Muj psychiatr mi dal antidepresiva, ale nepomahaji s timto problemem. Nevim, co mam dal delat... zda se mi, ze jenom pevna vule nestaci. Znate nekoho, kdo se timto problemem zabyva? Spousta holek, co zije v Cesku nemuzou najit nikoho, kdo by je jenom vyslechl. Tyto stranky byly navstiveny 5tisic krat, coz znamena, ze je tento problem hodne rozsiren. Prosim, dejte mi vedet, kam se obratit. Dekuji za Vas cas a pripadnou odpoved, Marketa.
Trichotilomanie (též trichoklastie, trichokryptomanie, trichorhoexomanie, trichomanie) byla poprvé popsána v r.1889 jako chorobný zvyk trhat si vlasy, popř. chlupy, brvy, řasy. Příbuzná porucha je okusování nehtů - onychofagie (viz předminulý Rx). U dětí od 4 let se rozvíjí jako neurotická reakce. U starších dětí někdy v souvislosti s poruchou osobnosti nebo s depresivní poruchou, často u sociálně opuštěných osob. Někteří autoři popisují u postižených skrytou agresivitu vůči rodičům, hlavně matce. Natáčení vlasů na prst, drbání hlavy a příjemný pocit při rvaní si vlasů mohou být projevy počátku trichomanie. Ještě vážnější poruchou je trichofagie (polykání vlasů), která může někdy vést ke vzniku trichobezoáru, což je slepenec vlasů, který může zneprůchodnit střeva a způsobit až život ohrožující stav, jenž vyžaduje operaci. Na pozadí trichofagie, která se řadí mezi tzv. piky (pojídání nepoživatelných hmot) bývá nedostatek železa. Ten se někdy může vyskytnout i u „pouhé“ trichotilomanie. Léčba je obtížná. U piky (picy) s deficitem železa je to jasné, železo se musí doplňovat. Jinak je na místě především psychoterapie, zejména dobře vedená kognitivně-behaviorální, která by asi s tímto zvykem zacházela podobně jako s obsesí. Vyloučena není ani analytická psychoterapie tam, kde lze předpokládat příčiny v dětství a psychotraumata. V Čechách takové terapeuty najdete. Léčba antidepresivy (SSRI) je sice indikovaná, ale v tomto případě nijak zvlášť účinná.