9. 1. 2008
Obsahem přednášky je pokus o biologické vysvětlení toho, kde se na Zemi vzala lidská kultura, a přiblížení novějších objevů z neurověd, které se vztahují k vývoji hudby, jazyka, vnímaní krásy a harmonie, a které ukazují, jak důležité mechanismy to jsou, zejména pro schopnost odhadnout, co si myslí druzí, a k předpovědi, co asi druzí hodlají udělat (predikce chování). V přednášce je poukázáno na evoluční význam lidské kultury, která se u hominidů vyvinula jako evolučně stabilní strategie chování ("social grooming") asi před půl milionem let. Její udržení v evoluci bylo zajištěno vývojem libostních mechanismů (krása) a opatřeno tak vlastní motivační strukturou. Souvisí s rozvojem neokortexu (social brain) daleko více než používání nástrojů či chůze po zadních a je předpokladem rozvoje jazyka (homo erectus zřejmě ještě jazykem neoplýval). Je vysvětlen význam systému tzv. zrcadlových buněk při zajištění evolučně výhodné schopnosti vcítění se do druhého a predikce jeho chování. Umění a hra jsou důležitým nástrojem k trénování tohoto systému, a to i ve vývoji jednotlivce (ontogeneze). V přednášce je rovněž vyslovena hypotéza o dekonstrukci výtvarného umění a hudby ve 20.století.