Warning: array_key_exists(): The first argument should be either a string or an integer in D:\Inetpub\webs\924517_web\www\lang_set.inc.php on line 7 Prof. MUDr. Cyril Höschl DrSc. FRCPsych.

Listy Cyrila Höschla, Reflex 39/2007, str.20-21.

27. 9. 2007


Vážený pane doktore!
Chtěl bych se zeptat na jednu zajímavou a asi téměř každému dobře známou reakci těla. Stává se mi, že při poslechu hudby mi v některých pasážích přeběhne mráz po zádech, nebo-li naskočí husí kůže. Zajímalo by mne, co to je za reakci, že by chemie? A jestli je vůbec možné, že by něco podobného mohl zažít také autista? S díky Robert Morx

Předně husí kůže a mrazení při hudbě jsou poněkud odlišné jevy. Husí kůže naskakuje i při horečce (zimnici), v chladu, v různých emočních stavech a bývá někdy provázena třesavkou, při níž se v těle produkuje teplo. „Mráz po zádech“ je jakousi podmnožinou husí kůže – je to jednorázová reakce, při které se vztyčí chlupy na zádech, a to i tehdy, když tam žádné nejsou (tzv. piloerekce). Staří fyziologové poukazovali na význam ochlupení (a jeho ježení) právě pro udržení tepla v organismu. Zajímavé vysvětlení přináší etologie (Lorenz). Je-li živočich v ohrožení, snaží se hned v úvodu odradit nepřítele, například tím, že falešně nadsazuje své rozměry, svou sílu a hrozivost. Jedním ze způsobů, jakými se tak děje, je tzv. imponující postavení. Ryby nadouvají žábry a roztahují ploutve, primáti (šimpanzi) vytočí lokty, vysunou čelist, „udělají ramena“, a aby byl obrys co největší, zježí na hřbetě paží a ramenou chlupy, „které tam mají za tím účelem dlouhé“. Bojové nadšení se navíc udržuje rytmickými zvuky, u goril bubnováním do prsou, u lidí pochodovými písněni. Nadšení je též umocněno obrazem vnějšího nepřítele a postavou vůdce, který nás burcuje. Poslech hudby může být z tohoto vývojového hlediska nahlížen do určité míry jako relikt citlivosti k této rytmizaci a může být proto asociován s mechanismem, který měl původně sloužit imponujícímu postavení, ale zbyl z něj už jenom mráz po zádech. A když už tam většinou ty dlouhé chlupy nemáme, snažíme se imponovat aspoň jejich náhražkami, umístěnými rovněž na ramenou (epolety, výložky, bambule, třásně – viz důstojnické uniformy). Je to hezky vymyšleno, ale vzhledem k různosti citů, při kterých mi běhá mráz po zádech, mne to zcela neuspokojuje.