20. 9. 2007
Vážený pane profesore,
velmi si cením Vaší práce a čtu každý týden Vaše dva články v Reflexu.
Moje otázka zní jednoduše: V jednom seriálu trpí hlavní hrdina (Prison Break) percepční poruchou, kdy vnímá např. lampu ne jako spojení dřevo+umělá hmota, sklo = 3D obraz ale vidí dovnitř, pod povrch (vnímá tok elektrického proudu, složitost struktury jednotlivých materiálů apod., má „ponorové vnímání“). Rád bych se zeptal, zda jste se s podobným případem u nás setkal, zda se léčí, a zda je pro takového člověka rizikem z hlediska přechodu do vážnějších poruch vnímání.
Děkuji, Ivo Muzikář, Brno.
Ten seriál neznám, těžko se tedy mohu vyjádřit k jeho hrdinovi. Obecně však si můžeme připomenout, že skutečně existují poruchy vnímání, které označujeme jako extrakampinní (extra=mimo, kampus=pole), kdy dotyčný například vidí za sebe nebo jinak mimo zorné pole. Objekty viděné při zrakových halucinacích také mohou být všelijak pokroucené (mikropsie=vnímání zmenšených objektů, makropsie naopak), mohou se měnit a přecházet v sebe (metamorfosy). Jako autoskopická se označuje halucinace sama sebe. Reflexní halucinace spojují různé smysly (dotyčný vidí nůž a hned cítí řezavou bolest). Při kinestetických halucinacích postižený například létá ve vzduchu, padá apod. Při tzv. Pickových vizích, které vznikají při organickém poškození na spodině čtvrté komory mozkové, dochází k poruše prostorového vnímání, takže dotyčnému může připadat, že nějaká postava prostupuje skrze stěny do jiné místnosti, že se zdi hroutí apod. To, na co se ptáte, může být variací na tato témata, ale já osobně jsem se s tím nikdy nesetkal. Kdyby takové extrakampinní vnímání vnitřních struktur skutečně procházelo smysly (tj. mělo senzorialitu) a vedlo k přesvědčení, že jde o skutečnost, pak nejen, že by pro postiženého představovalo riziko přechodu k vážnějším poruchám, ale již samo o sobě by velmi vážnou poruchou bylo. Cílem léčby poruch vnímání je základní onemocnění (psychotický stav různého původu, demence, delirium), které je na jejich pozadí.