9. 8. 2007
Dobrý den pane profesore,
ráno když odcházím z bytu do práce, se vrátím v botách, abych se přesvědčil, zda není puštěný plyn nebo varná konvice. Z přízemí se pak vracím do 3 patra, zda jsem dobře zamkl byt. Po cestě v autě pak stejně trnu, zda je byt dobře zamčený. U auta jsem dokonce ulomil kliku u dveří, když jsem se po padesáté ubezpečoval, zda je zamčené. Je takové chování normální u 33-letého, ženatého chlapa? Děkuji za odpověď.
Ondřej Kroupa, Brno
Takové chování normální není. Každý sice máme zkušenost s nějakými vtíravými, neodbytnými myšlenkami a umíme si tedy představit, co je to obsese (obsese=posedlost, z lat. obsessio), ale jen někteří s tím máme v životě opravdu potíže. O duševní poruše mluvíme tam, kde obsedantní myšlení, spojené s určitou úzkostí, jež je snižována rituály (ve Vašem případě neustálým kontrolováním), brání v normálním fungování, ať již v práci, v domácnosti nebo ve volném čase. O tom, že taková porucha je ale dosti častá, svědčí nejen naše klinická zkušenost, ale také to, že se tento dotaz na Reflex často opakuje (viz Rx 15/05;11/07). Dříve byla obsedantní porucha považována za typ neurózy, dnes se řadí jako samostatná chorobná jednotka (tzv. OCD, obsesive-compulsive disorder). K nejčastějším OCD patří mytí rukou, kontrolování, zda jsme zamkli, zavřeli plyn apod., nutkání skočit z výšky (z věže, z mostu), ublížit vlastnímu novorozenci, vykřiknout vulgárně v nevhodné situaci (v kostele). Rituály a různá zajišťování s tím spojená mají na vnitřní nepohodu a úzkost jen přechodný efekt, proto se neustále opakují. OCD se léčí jak psychofarmaky z podskupiny antidepresiv, tzv. SSRI, tak zejména kognitivně-behaviorální psychoterapií, kdy se metodou desenzibilizace („psychického otužování“), popřípadě „stop signálem“ nebo tzv. floodingem (zaplavením) dotyčný příznakům odnaučuje. Navíc mu terapeut pomáhá předělat jeho myšlenkové vzorce. Ve Vašem případě by součástí tréninku mohl být opakovaný odchod z bytu bez možnosti vrátit se a zkontrolovat, zda je zamčeno, asi jako někdo s fobií ze špíny si musí pod dohledem terapeuta otřít ruce o podrážky či o podlahu a nesmí si je celý den umýt. Je-li tato léčba vskutku odborná a důsledná, bývá skutečně často úspěšná: jedna kontrola či normální umytí rukou pak splní svůj účel.