19. 7. 2007
Dobrý den pane profesore,
domíváte se , že na tvrzení Jana Wericha:"Chytří nemaj čas si pamatovat, chytří musej vymejšlet"
je něco pravdy? Na odpověď se těší Ing.Tomáš Holek, Ostrava
Tento zdánlivě triviální bonmot naráží na složité vztahy mezi jednotlivými dimenzemi inteligence a také na souvislost inteligence s životní úspěšností. Schopnost něco si zapamatovat skutečně málo souvisí se schopností orientovat se v sociálních vztazích či se schopností řešit logické úlohy a nacházet cesty z rafinovaných bludišť a hlavolamů. Je sice pravda, že k „vymejšlení“ potřebujeme mít určitou zásobu znalostí, abychom si vůbec mohli uvědomit problém a poučit se ze zkušeností jiných (v opačném případě se zahrabeme opakovaným „objevováním Ameriky“), ale obráceně to neplatí: suma znalostí sama o sobě nestačí k jejich tvořivému použití. Chytří by si tedy měli pamatovat potud, pokud to umocňuje jejich chytrost. Stanou-li se však pouhou encyklopedií, ba co hůře, magnetofonovou páskou, pak jsou jim znalosti k ničemu. Avšak i tehdy mohou sloužit jiným (poradci)!
Takže „něco pravdy“ na tom určitě je, a to nemluvím o charakteru, soustavnosti, spolehlivosti, vytrvalosti a dalších rozměrech, které zakládají lidské inteligentní chování.