28. 6. 2007
Pane doktore,
Co si myslíte o tom nepochopitelném a absurdním případu týraného chlapce respektive o jeho matce, její sestře a hlavně o „Aničce“ alias Báře Škrlové a jejím tatínkovi? Nepatří všichni do blázince? Co je to za chorobu/choroby?
Děkuji, Barbora T.
Nemyslím si nic, protože k tomu nemám dost informací. Divím se kolegům, kteří se o překot vyjadřují k diagnózám někoho, koho v životě neviděli, natožpak vyšetřili. Já to považuji za delikátní: na jednu stranu nemohu přece zodpovědně určovat psychiatrickou diagnózu někoho, koho jsem důkladně nevyšetřil, na druhou stranu – i kdybych ho vyšetřil, byl bych vázán lékařským tajemstvím. Takže bych Vám to stejně neřekl, tak či onak. Představte si, že by někdo mediálně známý začal napadat na nohu a hned by se televizní dveře netrhly s ortopedy, kteří by se předháněli ve spekulacích, zda je to artróza kyčle nebo kolene, vyvrknutý kotník či zánět Achilovy šlachy. K tomu by si ještě neurologové mohli přisadit s tabes dorsalis a venerologové by si mohli tipnout, kde dotyčný tu syfilis asi mohl dostat. Toto (nejen) psychiatrické informační embargo má však přinejmenším dvě výjimky: za prvé jestliže posuzující lékař dotyčného neléčí, nýbrž na něj vypracovává znalecký posudek a je tedy v roli nikoliv ošetřujícího lékaře nýbrž soudního znalce, a za druhé, jestliže lékař médiím podává informace o zdravotním stavu s informovaným souhlasem či dokonce na přání dotyčného (tak tomu bylo například v případě Miloše Kopeckého). Obávám se, že u většiny psychiatrů vyjadřujících se k šílenství resp. duševní poruše Aničky alias Barbory Škrlové to není ani jeden z těchto případů. Navíc i soudní znalec poskytuje informace tomu, kdo si ho najal (nejčastěji policii či soudu), nikoliv médiím. Psychiatrické spekulace v médiích jsou tedy vždy podezřelé a je třeba je brát se značnou rezervou. Solidní zdravotnická informace totiž prakticky nemá legální šanci se do médií dostat. Pozor na to.