22. 2. 2007
Dobrý den,
zajímalo by mě, zda nevidomí lidé, kteří jsou nevidomí od narození, mají sny? Osobně žádného nevidomého neznám, abych se zeptal přímo...
Děkuji. Ing. Jiří Hladík
Nevidomým lidem se sny zdají, i když v poněkud odlišné formě a obsahu než vidoucím. Předně záleží na tom, kdy došlo ke ztrátě zraku a jak je rozsáhlá. Od vidění k naprostému nevidění je rozsáhlá stupnice poškození - můžete třeba vnímat světlo a tmu, ale nerozeznáváte obrazy. Jestliže ke ztrátě zraku došlo po pátém roce života, dotyčnému se většinou zdají sny podobně jako vidoucím lidem, tj. s převahou obrazovou a v barvách. Jestliže ke ztrátě zraku došlo před pátým rokem života, ve snech převládá jiná senzorialita a obrazové sny jsou spíše výjimečné. Je li slepota vrozená, tj. postižený nikdy neviděl tento svět, je ztráta zraku kompenzována jinými smysly, takže představy o světě se také vytvoří, ale jsou založeny na chuti, čichu, hmatu, sluchu. Ty jsou reprezentovány v mozkové kůře a ty také tvoří obsah snů. Nepostižení lidé si takové sny neumějí představit stejně jako tito nevidomí si nedovedou představit barevné obrazy vidoucích. Je ale velice sporné, zda jsou tyto představy chudší. Spíše se zdá, že jsou prostě jiné. U vrozeně nevidomých se totiž často zbylé smysly zjemňují tak, že mohou pestrobarevnou zrakovou škálu nahradit.
U nevidomých je také jiný obsah snů: oproti zdravým jsou méně často agresivní, více v nich prožívají nějakou nehodu či nesnáz a celkově převažují tzv. transportní sny, tj. pocit přemísťování se odněkud někam. A to jsou sny spojené s vnímáním vlastního tělesného schématu a pohybu, což se dnes již dá objektivizovat i u zvířat, kde se dokonce dá snímáním elektrické aktivity z tzv. místních buněk hipokampu rekonstruovat trajektorie, po které se dotyčný živočich ve snu pohybuje.
Pokud někoho zajímají i jiné otázky s vnímáním nevidomých spojené, zejména ve společenském styku s nimi, a nezná nevidomého, kterého by se mohl zeptat, pak doporučuji např. publikace Mgr. Pavly Francové, která je sama od 15ti let zcela nevidomá, dokázala vystudovat vysokou školu doma i v USA, je držitelkou dosud platného světového rekordu v běhu na 3000 metrů v kategorii nevidomých žen a působí jako lektorka, pedagožka a publicistka právě v oblasti rehabilitace a společenského uplatnění nevidomých. Pavla Francová k tématu snů u nevidomých píše: „Protože není možné nahlédnout do mysli druhého, je těžké dobrat se skutečného poznání snů lidí, kteří nikdy neviděli. Nikdy v tomto případě znamená, že nemají - nemohou mít - představu, co vlastně v celé šíři vnímání znamená vidět. … Z rozhovorů s přáteli, kteří nikdy neviděli, mám jednoznačný pocit, že jejich sny jsou ‘úplné‘, jenže - pravděpodobně - nemají obraz. A tak jako lidem, kteří nikdy neviděli, zůstává vizuální svět celoživotní záhadou, kterou nikdy plně nerozkryjí, podobně i nám se patrně hned tak nepodaří proniknout do snů jejich. Vnímám v tom jakousi sympatickou rovnocennost - v tom společném tichém stanutí před tajemstvím života.“ Více najdete na www.okamzik.cz