21. 12. 2006
Doslechl jsem se něco o autoregulaci osobnosti. V čem vlastně spočívá a k čemu je dobrá. Za odpověď předem děkuji. Adam F.
Musím se přiznat, že pořádně nevím o co jde. Ten pojem je mi trochu podezřelý, neboť zřejmě slibuje víc než může splnit. Samozřejmě, že když si kliknete na Google, najdete jen k českému pojmu autoregulace osobnosti přes půl tisíce odkazů, přes které se dostanete na autokultivaci (=sebevýchova s cílem stát se kulturní osobností), sebereflexi, sebepoznání, sebeutváření a já nevím co všechno ještě. Mnohé z toho jsou všelijaké citace psychologických disertačních prací a pranic si nezadají s jinými zbytečně filosoficky nafouknutými a cizím původem ozvláštněnými pojmy, které často pouze nahrazují nedostatek snahy dopídit se toho, jak se věci vskutku mají. (Čím méně lidí ví, o co jde, tím snadněji se na to dá udělat habilitace nebo profesůra). Navíc autoregulace se může týkat i jednotlivých psychických kvalit a může zahrnovat i tzv. biofeedback (pozorujete některé své fyziologické parametry a pokoušíte se je ovlivnit), EEG biofeedback (pokoušíte se volním úsilím změnit svůj vlastní elektroencefalogram, čili elektrické potenciály mozku, které jsou Vám v reálném čase ukazovány), můžete trénovat jógu, holotropní dýchání, kognitivní funkce, meditaci atd. Ale celá osobnost – to je trochu moc, i když tu snahu chápu. Žijeme v době, kdy by každý rád, aby věci šly dobře jaksi samy, bez úsilí a bez obětí (pro poctivost – autoregulace úsilí vyžaduje). Najednou se objevují dotazy na „autopilota v mozku“ apod.. Nechci být ošklivý, ale připomíná mi to varování mého známého architekta, že na všechno, co má předponu euro-, eko- (eco-), agro- by si měl člověk dát pozor. Začal jsem to pozorovat a koukám, že kromě consult-, golden- apod. tam budu v psychologii moci přidat i auto-.