22. 4. 2006
Článek Pokrytectví duševně nemocným nepomůže ze serveru www.zdn.cz
Datum vydání článku: 14.4. 2006
Zdroj: Zdravotnické noviny
TRANSFORMACE PSYCHIATRIE
Celoevropské zdravotně-sociální inženýrství mě děsí. Místo starosti o kvalitu, komplexnost a kontinuitu psychiatrické péče se vytyčují pochybné projekty.
Jsem nucen polemizovat s názory profesora Höschla (ZDN č. 8/2006). Ten konstatuje, že v psychiatrii je třeba investovat do lidí a že "o tom nejsme schopni politiky přesvědčit". Nevím kdy a koho o čem zkoušel přesvědčovat. Jako ministr jsem ho potkal dvakrát.
Poprvé hned druhý den ve funkci, kdy mě pustil do výtahu, neboť on svůj kód k výtahu z parkoviště ministerstva měl, já nikoli. Při tom pravil: "Tak tě u nás vítám..." Podruhé mě oslovil asi za dva měsíce dopisem, v němž rezignoval na funkci předsedy vědecké rady MZ ČR. Ta však v té době sloužila jako orgán rozdělující všechny resortní peníze na výzkumné granty.
Krom uvítání u výtahu jsem pak byl během 17 měsíců osloven už jen dvěma kolegy z Psychiatrické kliniky v Praze, kteří se přišli zeptat, jestli dostanou již dříve schválenou miniaturní dotaci na zvláště zchátralou část budovy kliniky. Jinak mě nepřesvědčoval vůbec žádný psychiatr o ničem.
Nevím, kteří "příslušní politici" odpovídají "to nás nezajímá". Ministerstvo zdravotnictví od roku 1993 nemělo a nemá žádné odborné zázemí pro koncepční práci. Vědecká rada ministerstva, nově koncipovaná v roce 1999, se takovým zázemím dosud nestala, poradní orgán zůstal nedobudován. Psychiatrií se na MZ ČR částečně zabývá jedna pracovnice. Tohoto stavu využilo v roce 2003 několik jedinců s extrémními názory a vytvořili poradní orgán "Komise pro implementaci koncepce psychiatrie".
Jednalo se převážně o tytéž jedince, kteří vytvořili "Centrum pro podporu rozvoje duševního zdraví" a také stvořili a nechali schválit tzv. "koncepci psychiatrie" za naprostého nezájmu odborníků. Problém psychiatrů v ČR bohužel spočívá v tom, že jsou ve srovnání s jinými odbornými komunitami dosti rezignovaní. Desítky let jim nikdo nic nedal a zřejmě neočekávají, že by někdy něco mohli dostat. Asi proto celkem nic nežádají a občas si tiše stěžují, že nic nedostali.
Sloučení ministerstev je iluze
Tvrzení prof. Höschla, že "psychiatrie je mezirezortní obor", je možná míněno jako nadsázka, ale trvat na něm by přineslo velké potíže. Zatímco zdravotnictví by zdůrazňovalo (a pojišťovny tak i činí!) sociální rozměr péče, resort sociálních věcí má pochopitelnou snahu se zříci odpovědnosti za každého, kdo je duševně nemocen a hospitalizován (a tak i činí). Pokud tomu někdo nevěří, ať se informuje například o diskusích o "zdravotně-sociálním lůžku" a o jejich vyústění nebo si přečte (a dobře pochopí) zákon o sociálních službách.
Představa prof. Höschla, že vztah mezi "zdravotním" a "sociálním" by se vyřešil sloučením ministerstev, je zcela iluzorní. Struktury se neprolnou a fondy zůstanou oddělené včetně jejich správců, byť v čele ministerstva stane učitelka, která začala svoji pracovní kariéru v nějaké stranické mládežnické organizaci, jak je v západní Evropě obvyklé. Argumentovat tím, co "ušetříme jinde", sice lze, ale jen do doby, kdy to někdo skutečně začne počítat.
Spočítá, kolik ušetří, když náklady ponese ten druhý -a poziční válka může začít. MPSV (ani sociální část hypoteticky sloučených ministerstev) léky platit ze sociálních fondů nebude, i kdyby se snad náhodou prokázalo, že to povede k úsporám na pracovních neschopnostech a invalidních důchodech. Ono se mnohem více "uspoří" tím, že se zpřísní jejich přiznávání. Je to špatně, tak jako je špatně, že byla letos třeskutá zima.
Postupovat je třeba právě opačně - přesně vymezit, odkud až kam je to čí, a tvrdě vymáhat uložení povinností a naplnění odpovědnosti. Proto tvrdím, že v psychiatrických léčebnách je 30 % pacientů, kteří by měli být v ústavech sociální péče. Ale dokud tam nejsou, musí za ně zdravotní pojišťovny platit. Až tam nebudou, nic se neušetří, protože lůžková psychiatrická péče nutně vyžaduje zlepšení, které nebude zadarmo.
Voluntarismus a pokrytectví
Celoevropské zdravotněsociální inženýrství mě děsí. Místo starosti o kvalitu, komplexnost a kontinuitu psychiatrické péče se vytyčují projekty typu: Snížíme sebevražednost! Jako by pro její míru byly určující prostředky psychiatrického léčení. Nebo: Podpoříme lidská práva! Jako by pacientům zvlášť prospělo, když v důsledku anozognozie odmítnou léčení. Nebo: Deinstitucionalizujeme psychiatrickou péči! Jako by v lůžkových zařízeních byli masově hospitalizováni pacienti léčitelní ambulantně (tedy v ambulantních "institucích").
Velmi to připomíná závazky ke sjezdu či plánovaná překročení plánu. Bohužel to není pro zasmání. Spousta lidí se totiž dobře živí vymýšlením takových věcí - od sekretariátů až po aparáty předsedů, členy komisí a externí "experty". Nescházejí se ovšem v "paláci sjezdů", ale v zasedacích sálech evropských měst.
V té souvislosti si dovoluji upozornit, že dokumentem "Zdraví pro všechny v 21. století" (ministerstvo zdravotnictví 2002) se Česká republika zavázala do roku 2006 snížit sebevražednost o třetinu (a to prostředky, které k tomuto cíli zaručeně nevedou), do roku 2008 snížit stigma a diskriminaci duševně nemocných (neexistují žádná kritéria), snížit počet lůžek v psychiatrických léčebnách o 40 % do roku 2010 (nikdo si neláme hlavu s tím, kam by pacienti reálně mohli odejít a proč) a ještě například do roku 2010 "vznik 40-50 psychiatrických oddělení nemocnic o celkové kapacitě 3000-4000 lůžek (tváří v tvář realitě, kdy postupně zanikají). Jde o čilý voluntarismus kombinovaný jako obvykle s pokrytectvím. Která hlava to vymyslela? Jsou to stále titíž z grantů placení "experti". Připomíná to závazek vymýtit negramotnost k příštímu výročí VŘSR.
Přesune se PCP na Vinohrady?
Na rozdíl od Cyrila Höschla nejsem ohromen tím, když něco podporuje Světová banka. Na Slovensku podpořila "Zajacovu reformu". Od té doby u nás rychleji přibývá slovenských lékařů. Zeptejte se Slováků, kteří neutekli, jak jsou spokojeni se zdravotní péčí. Do ledna 2006 stoupla nespokojenost s touto reformou podpořenou Světovou bankou na 74 %. Profesor Höschl v únoru v Lidových novinách zdůrazňoval oblíbené téma "transformátorů psychiatrie": "Psychiatrickou péči je třeba přesunout z velkých léčeben do přirozeného prostředí. Zároveň je třeba podpořit a zajistit nemocniční akutní medicínskou psychiatrii v rámci všeobecných nemocnic jako plnohodnotný obor s plným přístupem k nejnáročnějším zobrazovacím a laboratorním technikám."
Prof. Höschl je 15 let ředitelem Psychiatrického centra Praha (dříve Výzkumný ústav psychiatrický), které je situováno zcela uprostřed "velké léčebny" v Bohnicích. Tak jsem se z Lidových novin dozvěděl, že mu to 15 let nepřekonatelně vadí. Dosud si nestěžoval. Jistě tedy bude usilovat o přesun jím řízené instituce do "všeobecné nemocnice", nejspíše do vinohradské na druhý konec Prahy, protože tam sídlí 3. lékařská fakulta, jíž je profesorem. Ředitelka FNKV o takovém záměru nic neví. Tam by však prof. Höschl mohl uplatnit plnohodnotný přístup k zobrazovacím technikám.
Pacienti budou moci chodit na procházky na parkoviště. Zobrazovací techniky sice k psychiatrické diagnostice nijak zvlášť nepřispívají, ale o korelátech je napsáno mnoho knih. Soudím, že prof. Höschl vlastní zásady na vlastní instituci aplikovat nebude. Klinický úsek PCP si pacienty vybírá, nejraději vhodné ke zkoušení léků. Nemá totiž žádné spádové území. Na rozdíl například od Psychiatrické kliniky 1. LF UK se obtížným pacientům vyhýbá. Posílá je do nepřípustně velké PL Bohnice.
Nevěřím, že chce ve vinohradské nemocnici přijímat všechny pacienty z přilehlé Prahy 10 včetně chronických. Těm, kteří se, jak napsal, "kývou v léčebně u zdi", asi nebude chtít zajistit v rámci svých zásad "průvodce životem", aby mohli "zacházet s kreditní kartou, mobilním telefonem a platit daně", jak vystihl životní potřeby chronického pacienta ve svém článku (ZDN č. 8/2006). Možná změnil priority. Uvidíme.
MUDr. Ivan David, CSc.,
ředitel PL Bohnice