15. 6. 2006
Pane doktore,
četl jsem nedávno v novinách, že světový rekord v sebevražednosti drží Japonsko. Můžete vysvětlit, jak je to možné, když je to bohatá a rozvinutá země s relativně snesitelným a stabilním režimem? Zdravím a děkuji za odpověď, Váš pravidelný čtenář Reflexu Josef (!) Kalousek
Japonsko se svými 24.1 dokonanými sebevraždami na 100 tisíc obyvatel/rok (MFD 2.6.) skutečně řadí k zemím s vysokou suicidalitou (sebevražedností), i když rekord to zdaleka není. Novináři si své hodnotící výroky málokdy ověřují, a tak jim nesmíte všechno hned věřit. Stačilo by podívat se na jakoukoliv serióznější statistiku nebo si najít na internetu údaje Světové zdravotnické organizace (http://www.euro.who.int/document/E79876.pdf) a hned by se ukázalo, že jen v Evropě je nejméně 9 států, které jsou na tom podstatně hůř než Japonsko, takže jakýpak rekord. Jen pro srovnání: Litva 43.7, Ruská federace 37.9, Kazachstan 32.6, Bělorusko 32.4, Lotyšsko 28.6, Ukrajina 28.2, Estonsko 28.1, Maďarsko 26.6, Slovinsko 26.5. Finskem počínaje už je to méně než v Japonsku, ale stále dost (nad 20). Nejmenší suicidalitu má Albánie, Gruzie a Armenie, ze zemí EU Řecko (3.3), Portugalsko (4.4) či Itálie (6.0). Česká Republika má 14.4, Slovensko 13.4. Údaje jsou vesměs z let 2000-2001. Společný jmenovatel související s rizikem (např. chudoba, nedostatek víry, nezaměstnanost, pošmourné podnebí) či naopak s odolností a ochranou před sebevražednými sklony (prosperita, slunečno, dieta s vysokým obsahem ryb a olivovým olejem, zbožnost, silné rodinné vazby) se těžko hledá, protože vždy najdete protipříklady. V Japonsku může vysoká sebevražednost souviset s vysokou mírou potlačování emocí a tudíž zanedbáváním a neléčením duševních poruch (deprese a schizofrenie), s velkým společenským tlakem na studijní a pracovní výkon (vleklý stres, nesplnitelná očekávání na jedince kladená) a s vysokou sekularizací společnosti. Pokles sebevražednosti je také přímo úměrný změně poměru předepisovaných antidepresiv a anxiolytik (benzodiazepinů) ve prospěch antidepresiv. To jsme pozorovali například ve Švédsku a v Maďarsku, které ještě ne tak dávno „tabulku“ vedlo. Měřeno nesnesitelností vlastního života, která je vyjádřena dobrovolným skonem, nemá bohatství žádný velký ochranný vliv. Chudí brazilští kluci čutají do mičudy se stejnou radostí jako jejich bohaté protějšky v Lucembursku. Radost přejde teprve při shledání, že soused se má lépe. Nemoci a sebevraždy si však nevybírají. Jejich výskyt sice lze modifikovat osvětou, prevencí, životním stylem apod., ale jen odsud posud.
(bez záruky)