18. 5. 2006
Pane doktore,
četl jsem v několika populárních časopisech, že se teď objevily aféry kolem nejčastěji užívaných antidepresiv (jako je třeba Prozac), když se ukázalo, že působí sebevražedné chování, hlavně u dětí. Můžete to komentovat?
Jiří Válek
Zprávy tohoto typu je třeba číst vždycky s největší ostražitostí a prozkoumat údaje, na jejichž základě vznikly. Smrt mladého člověka je vždy velikou ranou pro pozůstalé a mementem pro společnost. Proto zprávy o smrti mladých lidí jsou vždy emočně podbarvené a často i zkreslené či nesprávně zobecněné. V případě, který uvádíte, je třeba především si uvědomit, že antidepresiva, tj. léky proti chorobnému smutku, jsou určena lidem, u kterých již z důvodu jejich onemocnění je riziko sebevraždy vysoké. Účinnost těchto léků se před jejich zavedením do širší praxe zjišťuje ve dvojitě slepých kontrolovaných pokusech. Dvojitě slepý pokus znamená, že ani pacient ani lékař, který ho sleduje, neví, zda dotyčný užívá zkoumaný lék nebo tzv. komparátor. Komparátorem může být buď placebo (neúčinná látka) nebo lék již zaběhnutý a používaný. V některých z těchto pokusů došlo k tomu, že pacienti na zkoušené látce se pokusili o sebevraždu o něco častěji než pacienti na placebu. Celkově se ale deprese na aktivních lécích zlepšila výrazně více než na placebu. Počet sebevražd v těchto studiích by se přitom dal spočítat na prstech ruky, zatímco počet těch, kterým se pomohlo, jde do desítek tisíc. Problém ovšem je, že jakékoliv pokusy jsou prakticky téměř neproveditelné na dětech, ačkoliv právě děti jsou důležitou skupinou konzumentů lékařské péče a reagují na různé léčebné prostředky mnohdy úplně jinak než dospělí. Ale i tak – vyhodnocení dosavadních účinků antidepresiv u dětí v žádném případě neopodstatňuje tvrzení, že by antidepresiva zvyšovala sebevražednost; opak je pravdou. V lednu tohoto roku vyšla v prestižním časopise pro klinickou psychiatrii americká studie zaměřená právě na zjišťování vlivu antidepresiv na sebevražednost u kohorty 2000 pacientů s bipolární depresí, léčených těmito léky po dobu nejméně 18 měsíců. Neshledala žádný důvod pro obavu, že by působení antidepresiv i u tak vysoce rizikové skupiny nemocných bylo jakkoliv spojeno s novým výskytem sebevražedného chování. Já sám jsem přesvědčen, že poměr „zisky-ztráty“ je zrovna v případě antidepresiv jedním z nejlepších, a to i v porovnání s celou ostatní medicínou.