26. 2. 2006
Úloha serotoninu a jeho ovlivnění v léčbě schizofrenie
(souhrn)
Cyril Höschl
Psychiatrické centrum Praha
Mozkový neurotransmitér serotonin (5-hydroxytryptamin) má zásadní vztah k patogeneze deprese, psychotických stavů, úzkosti, k agresivitě, k regulaci spánku, příjmu potravy a k sexuálním dysfunkcím. Nadto je prekurzorem melatoninu, a tak souvisí s řízením diurnální rytmicity. Je studován také ve vztahu k osobnostní typové dimenzi „harm avoidance“ (vyhýbání se nepříjemnostem) v Cloningerově vícedimenzionální typologii a k rozvoji závislostí (podání prekurzorů serotoninu, dopaminu a látek, které zvyšují enkefalinovou aktivitu omezilo touhu po alkoholu a počet relapsů). Serotonin je indolamin strukturálně blízký některým halucinogenům. V Carlssonově nárysu psychotogenních drah mozku hrají serotoninové receptory 5-HT2 důležitou roli ve zprostředkování psychotomimetického účinku LSD. Inhibitory zpětného příjmu serotoninu do synaptického zakončení (SSRI) vykazují krom antidepresivních rovněž anxiolytické účinky. Antipsychotika II. generace (SGA) působí antagonisticky na receptorech 5-HT2A,C, čímž desinhibují těmito receptory blokovaný výdej dopaminu ve frontálním laloku a tak působí příznivě i na negativní příznaky schizofrenie; některá působí též agonisticky na receptorech 5-HT1A, což souvisí s účinkem antidepresivním a anxiolytickým. Mimochodem v mozcích sebevrahů se post mortem nachází redukce 5-HT1A; u deprese je v neuroendokrinních testech obleněná odezva některých hormonů (PRL) na stimulace zprostředkované cestou 5-HT1A (např. fenfluraminem); kortikoidy či sociální izolace vedou k „down-regulation“ 5-HT1A receptorů a právě tyto receptory regulují facilitaci úzkostného chování vlivem stresu. Agonisté 5-HT1A receptorů (a také SSRI) této facilitaci brání, antagonisté naopak. 5-HT1A agonismus je důležitou podmínkou neurotrofního působení některých psychofarmak. Antidepresiva i některá SGA podporují expresi nervových růstových faktorů (BDNF) a tedy synaptické košatění, přežívání nervových buněk a dokonce jejich vznik de novo (neurogenezi). Tento účinek vykazují antipsychotika s převažujícím 5-HT2A antagonismem (D2 antagonismus působí na expresi BDNF naopak tlumivě). 5-HT2A postsynaptická signální dráha totiž inhibuje dráhu 5-HT1A, takže antagonismus 5-HT2A a agonismus 5-HT1A shodně působí ve prospěch anxiolytického a antidepresivního účinku. Antagonismus 5-HT2A potlačuje účinky nežádoucí, zejména úzkost, neklid (nespavost) a sexuální dysfunkce. Ukazuje se také, že existuje vazba mezi polymorfismem genu pro 5-HT2A receptor a účinkem clozapinu. Úloha ovlivnění serotoninové transmise v patogenezi schizofrenie a v mechanismu účinku antipsychotik byla mapována i v animálním modelu s využitím tryptofanové deplece, která do značné míry antiserotonergní působení antipsychotik imituje (Bubeníková et al. 2004).
Literatura:
Bubeníková V, Horáček J, Kožený J, Platilová V, Závěšická L, Páleníček T, Höschl C. The effect of tryptophan depletion on the action of haloperidol in MK-801-treated rats. Eur J Pharmacology 502 (2004): 109–116