2. 3. 2006
Podle žebříčku „atraktivity“, který nedávno uveřejnily Lidové noviny (31.1.2006) se mezi českými lékařskými fakultami umístila s velkou převahou na první příčce 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy. Čemu jako její první porevoluční děkan přičítáte tento úspěch?
Dr. J. V., bývalá studentka 3.LFUK
Hlavní výhodou, kterou tato fakulta měla (a kterou bohužel postupně ztrácí), byl relativně malý počet studentů. Počátkem 90. let jsme si dali tu práci a porovnali velikost lékařských fakult ve světě ve vztahu k jejich úrovni a dospěli jsme k poznatku, že optimální velikost lékařské fakulty je asi 100 přijímaných studentů/rok. Takovýto „komorní“ rozměr umožňuje těsnější kontakt studentů s učiteli a s pacienty, aktivnější podíl studentů na výzkumu a v neposlední řadě i jejich vzájemnou komunikaci. Po revoluci v r.1989 jsme vyvinuli značné úsilí k transformaci fakulty, ke zlepšení její "image" a k tomu, aby nezaostávala za současnými trendy ve formách lékařského vzdělávání. Fakulta byla poměrně „uživatelsky přátelská“, připouštěla otevřenou kritiku ve svých vlastních bulletinech a hrála se studenty otevřenou hru. Došlo k poměrně důsledné výměně osob ve všech důležitých pozicích, což znamenalo odklon od zavedených způsobů, zvýšilo dynamiku počátečního nasazení a zabránilo zatuchlosti „kamenných paláců“. 3.LFUK jako první lékařská fakulta zavedla všem Internet, o rok dřív než ostatní fakulty zahájila výuku v angličtině a jako dosud jediná riskovala zavedení moderního curricula (způsobů a forem výuky), které určitě k atraktivitě fakulty přispělo, byť je občas předmětem kritiky a byť si nedělám iluze o jeho dokonalosti. Výsledek současného hodnocení je však argumentem pro to, že jsme i v tomto bodě nastoupili správnou cestu. Fakulta se také již mnoho let poněkud odlišuje způsobem přijímacích pohovorů, zejména jejich relativně vlídnou atmosférou. K pověsti školy také přispívá úroveň výuky v některých předmětech a "image" ve sdělovacích prostředcích. Důležitým faktorem je i úroveň fakultní nemocnice a spolupráce s ní, která v případě 3.LFUK byla v porevolučních počátcích budování fakulty téměř příkladná. Uvedený žebříček má jistě mnoho háčků a omezení, ale je sestaven z čísel, nikoli z názorů, a pro rychlou orientaci uchazečů o studium představuje významný pokrok. Škoda, že se podle něj neorientuje také stát při rozdělování peněz. Vysokým školám se na výuku přidělují peníze pouze podle kvantity, tedy počtu studentů, kvalita vůbec nehraje roli, ta tím naopak trpí! V dalším kroku by hodnocení mohlo být rozšířeno o uplatnění a úspěšnost absolventů a o relativní vědecký výstup.