9. 2. 2006
Pane doktore,
zajímalo by mne, co říkáte karikaturám proroka Mohameda v západních časopisech, které tak pobouřily islámské obyvatelstvo? Slyšel jsem v rádiu nějakého politologa říkat, že západní trvání na svobodě je vlastně pokrytecké, protože táž křesťansko-židovská kultura, která se chvástá se svou tolerancí, by reagovala ještě zuřivěji, kdyby se totéž dělo obráceně a muslimské noviny otiskly znesvěcující karikatury křesťanských světců apod. Není to všechno jen relativní? Ptám se právě vás proto, co jste říkal v rozhovoru v Reflexu 51/2005 o islámu.
Jaroslav D., Liberec
Ve společenských vědách se většinou nedá experimentovat jako ve vědách přírodních, a tak myšlenkové postupy při predikci (předvídání jevů) a interpretaci (vysvětlování jevů) v historii či politologii jsou zcela odlišné od myšlenkových postupů v matematice, chemii nebo i biologii. Přesto i ve společenských vědách lze někdy posbírat argumenty pro určitá tvrzení způsobem obvyklým ve vědách přírodních, neboť experimenty nám před očima provádí sama historie (Bůh, Náhoda). Relativistická povaha civilizačního sporu mezi islámem a euroatlantickou kulturou se v případě jako je ten Váš vždy znovu nabízí jako základní otázka. Ale právě na Vašem příkladě ji lze zpochybnit. V naší kultuře jsou karikatury naprosto obvyklé a i když se mnohým nelíbí, ve svobodném světě si každý kreslí co chce a nikdo kvůli tomu nevytlouká ambasády. Proti tomu se argumentuje tím, že v jiných kulturách se zobrazování (Boha, člověka) přikládá zcela jiný význam a že karikatura může útočit na samu důstojnost celého společenství. Na to se dá namítnout, ať si každý dělá co chce a neplete se do věcí těm druhým: islámisti ať si kamenují ženy, my ať si klidně kreslíme karikatury. Jenže podle mého soudu zde absolutní rozdíl v toleranci je a nelze ho beztrestně přehlížet: zatímco islámský svět si nedá karikatury svého proroka v několika novinách líbit a vytlouká kvůli tomu ambasády nevinných zemí (Dánsko), celý euroatlantický svět poklidně přehlíží usekávání hlav nevinných rukojmí (často humanitárních pracovníků!) přenášených Al Džazírou div ne v přímém přenosu a nikdo kvůli tomu žádnou ambasádu nevytluče. Na tomto příkladu si tedy můžete otestovat, zda je ten spor pouze relativní, nebo zda se naše tolerance a úcta ke svobodě přece jenom neprojevuje i vůči jiným kulturám, dokonce i tam, kde už by snad ani neměla…