2. 6. 2005
Vážený pane profesore,
je mi 30 let a již delší dobu mám problém s cestou autobusem a někdy i metrem. Nedokáži pochopit, co to může být, protože asi před 10ti lety jsem jezdil MHD každý den a všechno bylo v pořádku. Poprvé se mi to stalo při cestě autobusem na Smíchovské nádraží. Je tam takový dlouhý úsek po dálnici. Najednou v zácpě zastavil, mě začalo bušit srdce a chtěl jsem ven. Nějak jsem to vydržel, ale už bych do něj nevlez. Tak jsem začal jezdit jinudy a potom metrem. Jenže po čase se mi to stávalo zase. Nejhorší bylo, když byl autobus plný a já stál daleko od dveří. Tak jsem začal chodit pěšky a ostřejší chůzí jsem to zvládl za 30 minut. Ale nedávno jsem jel metrem na Vyšehrad a během čtyř stanic jsem musel dvakrát vystoupit. Když jsem vlez do vagonu, bylo to dobrý, ale jak se zavřely dveře, všechno špatně. Nejhorší je, že si chci najít normální práci, ale v okolí nic není a v ranní špičce do autobusu nesednu. Nedávno jsem šel zase pěšky a na silnici stála v zácpě natřískaná 189. Byl jsem tak rád, že tam vevnitř nejsem, že mi to asi ani neuvěříte. Nedaří se mi se toho zbavit.
S úctou J. N. – prosím neuvádějte moje jméno
Vaše líčení je téměř učebnicovým popisem agorafobie, možná kombinované s panickými stavy. Obojí patří mezi úzkostné poruchy: Generalizovaná úzkostná porucha je volně těkající úzkost bez zjevné příčiny, sociální úzkostná porucha je vázána na určité společenské situace (paralyzující tréma při vystoupení na veřejnosti nebo neschopnost najíst se v přítomnosti cizích lidí aj.), panická porucha (náhlé záchvaty paniky, strachu z omdlení, z infarktu), fobické poruchy (z vycházení ven, ze zvířat, z výšek, z uzavřeného prostoru) a posttraumatická stresová porucha (živé se navracení hrůzné události – tzv. flashbacky - po zážitcích ve válce, po autohaváriích, mučení, vraždách, znásilněních). Příčinou fobií mohou být traumata v dětství následovaná patologickou fixací strachu k nějaké situaci, chybné sociální učení (asociování a nabuzení úzkosti tam, kde je zbytečná), vleklý či nadměrný stres, který mění „chemismus“ našeho mozku a různé biologické faktory včetně látek jako alkohol, stimulancia (i kofein) a různé „panikogeny“. Při úzkosti a strachu se mění poměr aktivity mezi mozkovou kůrou, která by měla hrát úlohu „brzdy“, a podkořím (amygdala a přilehlé struktury), které zde hraje roli „plynu“. Vaše porucha je léčitelná, a to kombinací psychofarmak, která upravují onen „chemismus“, a psychoterapie, která jednak změní patologická myšlenková schémata a jednak „odnaučí“ patologické vazby úzkosti na ty které situace. Princip tohoto odnaučování by se dal přirovnat k postupnému otužování, někdy také ke „skoku do hluboké vody“. Obojí však potřebuje trenéra, sám to nezvládnete. Až bude po všem, napište do Reflexu, jak to dopadlo.
(bez záruky)