12. 5. 2005
Dobrý den, mám dotaz, jaké následky a vliv může mít znásilnění či sexuální zneužití v době dospívání na další rozvoj osobnosti a vztahů, zvlášť partnerských. Děkuji. Čtenář z Prahy.
Podepíše-li se někdo „Čtenář z Prahy“, je pravděpodobné, že se ptá sám na sebe nebo na někoho velice blízkého. V takovém případě je odpověď velice ošemetná, protože bez neznalosti onoho konkrétního případu může – vztažena tazatelem na sebe – i uškodit. Vezměme to proto obecně. Škála reakcí na takovou traumatizující událost je velmi široká, neboť rozptyl odolnosti jednotlivců vůči stresu a nepřízni je obrovský. Navíc je značně rozmazané chápání toho, co je znásilnění a sexuální zneužití a jaký je mezi tím rozdíl. Pro někoho je sexuálním zneužitím už to, že ho pohladíte po vlasech. Našly se už i feministky, které vás zažalují pro sexuální obtěžování, když poznamenáte, že jim to sluší. Na druhou stranu jsou jedinci, pro které je „znásilnění“ pouze časnější sexuální zkušeností, kterou v dalším životě jako když najdou. Pomineme-li tyto extrémy, můžeme říci, že nejčastější reakcí na znásilnění ve smyslu agresivního vynucení si pohlavního styku přes výslovný fyzický i psychický odpor oběti a navzdory jejímu zoufalství a ponížení je úzkost, narušená schopnost navázat normální vztah k opačnému pohlaví, strach z pohlavního styku a vyhýbavé chování. To je mimochodem typické pro tzv. posttraumatickou stresovou poruchu (PTSP), která je závažným důsledkem hrůzného zážitku a vyskytuje se po znásilněních, v důsledku účasti při nějakém neštěstí, při dopravní nehodě, přírodní katastrofě, na frontě ve válce (u Američanů to byl především Vietnam), po zážitku teroristického útoku apod. Hlavním příznakem jsou „flash-backy“ čili návraty hrůzného prožitku v jeho původní živosti a síle i s emočním doprovodem. Znásilnění patří u nás – vedle dopravních nehod – k nejčastějším příčinám právě PTSP. PTSP je dnes léčitelná psychoterapií doplněnou podpůrným podáváním léků. Výsledek ovšem zdaleka nemusí být stoprocentní a u části postižených se pokroku téměř nedaří dosáhnout. Někdy naopak pomůže už pouhý „čas“ anebo chápající partner, jehož láskyplný vztah pomůže traumatickou stopu překrýt. Podrobněji se o PTSD dočtete v knížce Jána Praška a spol. „Stop traumatickým vzpomínkám: Jak zvládnout posttraumatickou stresovou poruchu“, Praha, Portál 2003, 178 s. Velmi dobré zpracování tohoto tématu také najdete na Internetu na adrese http://www.zdn.cz/detail.htm?id=45282 .
(bez záruky)