14. 4. 2005
Vážený pane profesore,
Nedávno jsem se dočetl, že časté a přehnané mytí rukou a také ritualizované chování (stoupání pouze na světlé dlaždičky, vykročení vždy levou nohou atd.) může být projevem neurózy. Protože jsem měl celé dětství sklony k podobnému chování, zajímalo by mě, čím je to způsobené a jaké jsou motivy a následky takového chování.
Za odpověď předem děkuji, s úctou
Michal Kučera, Praha
Vtíravé myšlenky (obsese) a nutkavé jednání (anankasmy, kompulze, rituály) patří ke zkušenostem, které sdílíme v té či oné míře všichni a nemusejí hned znamenat chorobu. Ve vývoji člověka a jeho vrůstání do společnosti je v časném dětství jakési „normální“ obsedantní období, kdy dítě tvá na určitých rituálech, botičky musí být přesně tak a nejinak a Karkulka musí mít červenou čepičku, jinak je zle. Toto lpění na pořádku a na detailu je zřejmě důležité při utváření vlastního já a při souboji jistot s ohrožením a úzkostí. Ostatně – význam obsedantního období psychoanalyticky zpracoval již Freud, který si všiml i dalších sklonů v této „fázi putování libida“, jako zadržování stolice, lpění na vlastnictví (například hraček – „moje moje“) apod. Za normální situace toto období přejde do dalších vývojových stádií a jeho přehnané příznaky odezní. Není-li ale vývoj bezproblémový, může dojít k jeho určitému ustrnutí a k fixaci právě v této fázi. Další možností je vznik podobných příznaků v dospělosti, třeba i z medicínských příčin. Ukazuje se totiž, že po některých psychofarmakách obsedantně-kompulzivní porucha vzniká jako nežádoucí příznak. Dříve byla obsedantní porucha považována za typ neurózy, dnes se řadí jako samostatná chorobná jednotka (tzv. OCD, obsesive-compulsive disorder). Aby uvedené příznaky jako kontrolování, mytí rukou, aj. byly chorobné, musí narušovat běžné fungování postiženého a splňovat ještě další kritéria. Nutkavé mytí rukou často vede k narušení pokožky, nemluvě o spotřebě mýdla. Vtíravé myšlenky, například pobídky skočit z věže, z mostu, ublížit vlastnímu novorozenci, vykřiknout vulgárně v kostele, jsou provázeny určitým napětím a vnitřní nepohodou. Rituály a různá zajišťování slouží ke snižování vtíravých obav a úzkosti, avšak jen s přechodným efektem, proto se opakují. Obsedantně-kompulzivní porucha se léčí psychofarmaky z podskupiny antidepresiv, tzv. SSRI, a zejména kognitivně-behaviorální psychoterapií. Představte si, že postiženého donutíte vytřít holýma rukama záchodovou mísu a pak mu celý den nedovolíte umýt si ruce. Po takové kůře dvě tři omytíčka přinesou úlevu, o jaké se vám před tím ani nezdálo.
(bez záruky)