27. 1. 2005
Dobrý den pán Höschl,
chcem sa spýtať do akej miery je vo vztahu zdravá žiarlivosť, ako ho ovplyvňuje a z čoho vzniká. Mám 26 rokov a tretí vážny vzťah (3 roky, 2 roky a 2 roky) a vždy to má rovnaký priebeh - na začiatku som veľmi majetnícka a chorobne žiarlivá, časom to klesá, a nakoniec ma partner k žiarlivosti nedokáže vyprovokovať ani po úpornych snahách. Čo by bolo skvelé, keby.. to nesúviselo s absolutnou stratou sexuálneho apetitu z mojej strany, ktoru som kedysi zvykla liečiť neverou (dnes pre zmenu predstavami o mojom partnerovi s inymi zenami a vice versa)- je to normálne? Mám súčasneho priatela veľmi rada a nechcem ukončiť inak fungujúci vztah z mne už dobre známych dovodov;
srdečne zdravím,
Martina
Na tento dotaz lze bez Vašeho vyšetření odpovědět pouze obecně. Váš případ totiž možná vyžaduje hlubší psychologický rozbor, nejlépe někým, kdo se věnuje též sexuologii a kdo by Vás měl vidět. Partnerský vztah je neustálým kompromisem mezi potřebou jistoty a potřebou svobody. Je to napětí pudové přirozenosti s rozumovou nutností či určitou biologickou výhodou. Věrnost totiž vskutku má přirozené výhody (z hlediska sociobiologického, společenského, kulturního i majetkového) a žárlivost je jedním z mechanismů, který ji zajišťuje a chrání tak monogamii. Tlak daný tímto napětím je ve svém důsledku zdrojem určité kreativity a také jistě má nějakou evoluční výhodu, proto se udržuje. To, že máme polygamní základ, souvisí s mechanismem žárlení. Pokud není žárlení chorobné, pak je jednou z hnacích sil každého vztahu. Sama určitou souvislost milostného vzplanutí a žárlení potvrzujete. Kdyby nebylo žárlení, nebylo by vášnivé lásky, a kdyby nebylo polygamie, nebylo by žárlení (neboť k čemu žárlit, kdyby se ten druhý nikdy na nikoho jiného nepodíval). Svět by asi přestal fungovat, kdyby v něm určitá pnutí nebyla. Tato pnutí však mohou v některých případech nabývat pro jedince obtížných, někdy až chorobných podob vedoucích nejen k “neurotickým” příznakům a sexuálním dysfunkcím, ale mohou hraničit až s posedlostí a nabývat psychotických rozměrů (paranoidní bludy, emulační čili žárlivecké bludy), což však zřejmě není váš případ. Váš problém může být jak ve struktuře Vaší sexuální orientace, tak nejspíše v onom partnerském vztahu, jehož model opakujete, takže předmětem psychoterapeutické porady byste měli být možná oba! Ale abyste mne špatně nechápala: všechno, co popisujete, se v normě vyskytuje také. Ve Vašem případě je důležité, jak to vidíte Vy.
(bez záruky)